Ekonom: I příští zimu zvládneme bez Ruska

Podle mě je to jeden z důkazů, že se Rusko na válku na Ukrajině připravovalo delší dobu. Pro Evropskou unii bylo obtížně představitelné, že Rusko začne porušovat kontrakty, k nimž se zavázalo. Sníženému stavu zásobníků se nevěnovala adekvátní pozornost. Tím, že zásobníky byly prázdnější než obvykle, byla pozice Ruska na poli energetiky zpočátku války dost silná. Domnívám se, že začátek Evropská unie zaspala.

Situace se ale začala velice rychle obracet. Nikdo – ani Rusko – nečekal, že EU bude schopná rychle budovat nové terminály na zkapalněný zemní plyn LNG a podaří se jí díky tomu nahrazovat ruský plyn. Zároveň na přelomu loňska a letoška pomohlo příznivé počasí, které dál stabilizovalo situaci.

Nyní se dostáváme do stavu, kdy se Moskva může chovat jakkoli, na energetické trhy v Evropě to má jen minimální dopad. Rusko velkou převahu v energetice během jediného roku ztratilo a dnes, i když by si přálo, aby ceny byly co nejvyšší a páchalo to další škody v EU, jdou ceny neustále dolů.

Dokud nepropukla bezprecedentní energetická krize, stálo to opodál zájmu. Na začátku se hovořilo o tom, že se závislosti na Rusku v energetice zbavíme do pěti let. Ukazuje se, že když Evropa chce, dokáže problémy řešit velice rychle.

Energetická krize zahájila velkou transformaci energetiky. Takže ačkoliv se mediálně zdá, že energetická krize končí, tak ve skutečnosti se teprve teď rozběhnou největší práce, které nás čekají až do roku 2045, dokdy budeme muset energetiku dramaticky změnit. Už po roce 2030 ukončíme těžbu uhlí, budeme muset dostavovat jaderné zdroje, sází se na rozvoj obnovitelných zdrojů.

Je pravda, že toto opatření přišlo, až když situace na trhu byla za nejhorším stavem z konce srpna. Je ale potřeba vnímat, že EU byla celou dobu v zásadě jednotná. Proti se stavělo jen Maďarsko. To, aby se mohlo vůči Rusku postupovat jednotně, vyžadovalo řadu kompromisů a ta jednání se táhla déle, než bychom si přáli.

Velice pozitivní roli sehrálo české předsednictví v Radě EU, kdy jsme dokázali dojednat i dohody, o nichž se na začátku říkalo, že nejsou možné. Kdybychom to vztáhli na tempo, které je v EU obvyklé, byl to v zásadě velice rychlý výkon.

Z pohledu jednotlivých států by se dalo postupovat rychleji, ale bohužel zájmy různých zemí jsou odlišné a uzavřít dohodu, s níž budou souhlasit všichni, vyžaduje více času.

Řekl bych, že se nepodařilo vysvětlit lidem, jak funguje energetika. Vznikl výrazný odpor vůči burzám a liberalizaci energetiky. Z dlouhodobého hlediska se přitom jedná o nástroje, které jsou pro koncové zákazníky nejvýhodnější.

Ozývají se hlasy, že bychom se měli vrátit k národním, centralizovaným modelům v energetice, které by možná v krizi mohly krátkodobě zafungovat, ale z dlouhodobého hlediska by určitě zhoršovaly ceny pro koncové zákazníky.

V energetice, kde jsou projekty na velice dlouhou dobu dopředu, nemůžeme dělat závěry na základě toho, co by bylo dobré v jednom konkrétním roce, podmínky by se měly a musejí se nastavovat dlouhodobě. Ukázalo se, že burzy mají problémy, viděli jsme problémy, kdy výrobci energií neměli peníze na skládání garancí a na burzu mohli dodávat méně energií, což vyšponovalo ceny nahoru.

V extrémních momentech měl fungovat instrument zastavení obchodování, což známe z akciových burz. To by se mělo napravit. S odstupem času ale vidíme, že se nejextrémnější názory, které nás chtěly z burz dostat, ukázaly jako mylné.

Tím, že Rusko neplní kontrakty, které uzavřelo, se domnívám, že mnoho společností už nebude chtít nové kontrakty s Ruskem uzavírat. Ale ve chvíli, kdy budeme soběstační a Rusko by nám s výraznou slevou bylo ochotno dávat plyn, byli bychom hloupí, kdybychom ho neodebrali.

Musíme ovšem být v situaci, kdy ať bude Rusko dělat cokoli, nebude to náš trh ovlivňovat. Někdy v budoucnu bychom začít spolupracovat mohli, nemyslím, že bychom z Ruska měli dělat další Severní Koreu. Rusko musí ale samozřejmě nejprve vypořádat všechny arbitráže, nahradit veškeré škody na Ukrajině, a to je otázka na desítky let.