Izrael se potýká s dramatickým nárůstem případů sebevražd a PTSD mezi vojáky

Válku v Gaze rozpoutal 7. října 2023 teroristický útok na jihu Izraele vedený palestinským hnutím Hamás, při němž bylo zabito přibližně 1200 lidí a dalších 251 teroristé odvlekli do zajetí. Izraelské jednotky během následné protiofenzivy podle údajů Hamásem kontrolovaného ministerstva zdravotnictví v Gaze zabily více než 71 tisíc Palestinců, přičemž se Izrael v dané době dostal do přímého konfliktu i s libanonským Hizballáhem a Íránem. Celkem od 7. října padlo více než 1100 izraelských vojáků, uvádí agentura Reuters.

Pásmo Gazy je po konfliktu převážně zničené a dva miliony jeho obyvatel se potýkají s nedostatečným přístupem k řádným zdravotnickým službám, obydlí a potravinám. Podle místních expertů na duševní zdraví na palestinském území zuří „vulkán“ psychologických traumat. Duševní pomoc vyhledává vysoký počet Palestinců, přičemž obzvlášť mezi dětmi jsou velmi obvyklé noční můry a neschopnost se soustředit, jež jsou považovány za následek války.

S krizí duševního zdraví se ale po dvou letech konfliktu potýká i izraelská armáda. Bojů se v jejích řadách zúčastnily statisíce vojáků a rezervistů. Následky, které válka měla na jejich duševní zdraví, údajně rapidně zvýšily výdaje obrany na zdravotní péči o ně. Příznaky PTSD byly zaznamenány u 60 procent všech vojáků léčených s utrpěnými zraněními.

Izraelská parlamentární komise také v říjnu informovala, že mezi lednem 2024 a červencem 2025 se o sebevraždu pokusilo 279 izraelských vojáků. V roce 2024 tvořily sebevraždy vojáků 78 procent všech zaznamenaných sebevražd v zemi.

Psycholog Ronen Sidi, jenž je v nemocnici Ha-Emek na severu Izraele ředitelem výzkumu zaměřeného na válečné veterány, uvedl, že se vojáci nejčastěji potýkají se dvěma různými zdroji traumatu. Tím prvním jsou zážitky spojené s hlubokým strachem a strachem ze smrti. Tato příčina traumatu je obzvlášť častá mezi vojáky, kteří byli svědky teroristického útoku Hamásu.

Druhým nejčastějším zdrojem traumatu jsou podle Sidiho takzvaná „morální zranění“ neboli rány, které utrpělo svědomí vojáků. „Spousta rychlých rozhodnutí vojáků je správná, ale některá nejsou, a pak jsou omylem zraněny nebo zabity ženy a děti. Žít s vědomím, že jste zabili nevinné… je velmi těžké, a to, co jste udělali, nemůžete napravit,“ řekl Sidi.

Osmadvacetiletý rezervista a otec tří dětí Paul, který kvůli obavám o soukromí odmítl uvést své příjmení, vypověděl, že po návratu do civilu musel odejít z pozice projektového manažera v globální firmě, protože se v duchu nemůže zbavit zvuku projektilů svištících nad jeho hlavou. Nadále prý zůstává v neustálé pohotovosti. „Žiji tak každý den,“ popsal Paul.