Článek
Evropská unie dostala v USA "svého" prezidenta a teď se její vůdcové pro sebe snaží získat aureolu, jakou má Obama, a vzájemně soutěží o jeho pozornost. Evropské vlády nedokázaly překonat vnitřní rozpory, aby se mohly stát globálními partnery USA a Číny, uvedly Timesy s odkazem na zprávu Evropské rady.
Do Washingtonu v úterý dorazily dvě evropské delegace - jednu vede německá kancléřka Angela Merkelová, aby si s Američany připomněla 20 let od pádu Berlínské zdi, a druhou vede Fredrik Reinfeldt, premiér Švédska, které do konce roku předsedá Evropské unii. Obě delegace se setkaly s prezidentem Obamou, ale tato dvojitost podle Timesů podporuje argument britského ministra zahraničí Davida Milibanda, který horuje pro Tonyho Blaira na post prvního prezidenta EU, protože unie potřebuje silného zástupce.
V případě, že Lisabonská smlouva vstoupí v platnost do konce roku, jak se očekává, začne EU navenek reprezentovat kromě prezidenta také nejvyšší představitel pro zahraniční politiku. Britský list v té souvislosti upozornil, že menší státy EU jsou spíše pro předsedu než prezidenta, protože se obávají, že silná osobnost v čele unie je vytěsní na okraj. To zřejmě přispívá k poklesu Blairových šancí a favorizování nizozemského premiéra Jana Petera Balkenendeho či jeho belgického protějška Hermana Van Rompuye.
Zatímco Evropa dostala amerického prezidenta, kterého si přála, viděno z Washingtonu, je na chování jejích vlád až cosi infantilního. The Times hovoří o snaze strhnout na sebe pozornost a zároveň se vyhnout odpovědnosti. Zpráva, na niž se deník odvolává, shrnuje, že EU nadále na partnerství s USA nahlíží v mantinelech NATO v bezpečnostní oblasti, a jinak bilaterálních vztahů, přičemž se většina z nich domnívá, že jsou to mimořádné vztahy, které je s Washingtonem spojují.
Washingtonský summit USA-EU má dojednat především společný postoj na prosincovém summitu o ekologii v Kodani, kde se bude dohadovat podoba následníka Kjótského protokolu.