Volby jako cesta k záchraně přírody? V Ralsku se o to snaží aktivní sedmdesátník z letiště

V Ralsku působí už od roku 1979, kdy jako lesník nastoupil k Vojenským lesům. Absolvent lesnického učiliště v Hejnicích a střední lesnické školy v Trutnově si přál, aby jednou působil někde, kde ho bude okolní příroda překvapovat a dobíjet. V Ralsku se mu to splnilo.

„Příroda tu byla nádherná a i parta mezi lesníky byla perfektní. Jsem rád, že jsem to tady mohl prožít,“ líčí Jaroslav Sluka, lídr jedné ze čtyř kandidátek v Ralsku, nazvané pragmaticky Změna.

V zastupitelstvu Ralska působil už dvě volební období před rokem 2010. Když se pak začalo tlačit na budování solárních elektráren a jejich urychlené zkolaudování kvůli státním dotacím, znechutilo ho to.

„Už tehdy jsme kvůli tomu začali mít v zastupitelstvu velké pře a nakonec jsem ze zastupitelstva odešel ještě před skončením mandátu. Už jsem absolutně nesouhlasil, aby se Ralsko zastavovalo obrovskými solárními elektrárnami,“ vypráví Sluka.

Když v Ralsku začal v roce 1979 působit, bylo celé území vojenským prostorem. Byly tu posádky sovětské okupační armády a tisíce sovětských vojáků. „Do některých míst se nedalo vůbec dostat, ale byla tu také místa, kam se ti vojáci nedostali, a přesto to byl vojenský prostor, takže ta příroda tam zůstala úplně netknutá, třeba Pecopala nebo Velká a Malá Buková. To jsou místa, kde jste vojáka nepotkal, ale lidé tam nesměli,“ vzpomíná.

Po odchodu vojsk už žádná nepřístupná místa nebyla. „Když jsem v zimě v Hradčanech nasadil lyže a zapřáhl psa, tak jsme vyjeli, přejeli jsme Kuřívody a dojeli jsme do Krupé, tam jsem si dal pivo a jeli jsme nazpátek. Nikde jsem nenarazil na žádný plot. Tohle už není v současné době možné. Jen Kuřívody jsou plné plotů ze všech stran,“ konstatuje smutně.

Vypráví, jak se byl jako turista podívat na koncentrační tábor v Osvětimi. „A když přijedu do Kuřívod, tak si tuto vzpomínku vždycky vybavím. Protože ať jdete v Kuřívodech na kteroukoliv stranu, tak jdete mezi ploty. I poslední krásná louka, která tam zůstala, už je obsazená, tam bude rozvodna. Takže tam názorně vidíte, jak se z přírody kus po kuse ukrajuje a příroda mizí,“ vysvětluje.

Tohle je podle něj hlavní důvod jeho kandidatury na stará kolena. „Proto jsem sestavil kandidátku, abych tyto věci mohl ovlivnit. Zjistil jsem, že víc mě ničí, když se na to jen koukám a v uvozovkách tu štěkám z boudy. Vím, že musím něco zkusit,“ říká.

V Ralsku už se teď staví největší solární elektrárny v zemi, velký fotovoltaický projekt připravuje také Liberecký kraj na letišti Hradčany, v Kuřívodech má vyrůst obří AI data centrum nebo rozlehlá transformovna, která má všechny nové projekty energeticky utáhnout. Velký kus lesa si chce zabrat také projekt turistického rezortu v Ralsku – Jablonečku.

„Nechci říkat, že chci tyto věci zarazit, ale chtěl bych s těmi investory jednat a přesvědčit je, aby brali ohled na přírodu, což se teď neděje. Musí si uvědomit, že příroda tu až nebezpečně mizí a že by nás to jednou mohlo dohnat,“ míní Jaroslav Sluka. „Věřím, že když se bude s ČEZem nebo jinými investory jednat, tak se dojde ke kompromisům. Teď nám to tu roste před očima, aniž by to bylo rozčleněné, aniž by tu byly průchody pro zvěř, průchody pro lidi. A já si myslím, že řešení to má,“ dodává.