Vědci vytvořili mapu pro antický svět. Umožňuje prozkoumat téměř 300 000 kilometrů římských cest

Za projektem, jehož výsledky byly publikovány na začátku listopadu v časopise Scientific Data a na který nedávno upozornila i agentura AP, stojí mezinárodní tým archeologů, historiků a geoinformatiků. Jedním z nich je i český vědec Adam Pažout, který působí na Autonomní univerzitě v Barceloně.

Digitální atlas Itiner-e, který starořímské silnice zobrazuje, vznikl unikátním spojením dat z různých zdrojů – od archeologických nálezů a historických záznamů přes staré mapy až po satelitní snímky a letecké fotografie.

„Známe stovky tisíc starověkých míst, jako jsou města či venkovská sídla, kde Římané žili a pracovali,“ uvedl pro zpravodajskou stanici CNN Tom Brughmans z Aarhuské univerzity, který je hlavním autorem projektu. „Ale silnice jsou dlouhé lineární prvky protínající krajinu, které je obtížné vykopat v celém jejich rozsahu.“

Itiner-e není jen akademickým nástrojem. Každý uživatel si může atlas volně prohlížet, zkoumat jednotlivé trasy i specifická data o dané infrastruktuře. Tvůrci doufají, že se tento nástroj stane inspirací pro učitele, historiky i filmaře a pomůže přiblížit starověký svět moderním způsobem. I z tohoto důvodu je přístupný zdarma.

Mapa zachycuje situaci kolem roku 150 n. l., kdy byla římská říše na vrcholu své moci. Rozprostírala se od dnešní Británie po Egypt a Sýrii a žilo v ní přes 55 milionů obyvatel.

Databáze zahrnuje 299 171 kilometrů římských silnic. „To je více než sedminásobek obvodu Země,“ poznamenal Brughmans podle portálu Science Alert.

A oněch necelých 300 000 km je o neuvěřitelných 110 616 kilometrů více, než uváděly předchozí práce historiků a archeologů, které celkovou délku římských cest odhadovaly na 188 555 km. Silnice pokrývají oblast o rozloze téměř čtyř milionů čtverečních kilometrů, přičemž 34,6 procenta tvoří hlavní komunikace a 65,4 procenta vedlejší silnice.

Nárůst délky sítě se podařil především díky detailnějšímu zmapování Pyrenejského poloostrova, Řecka a severní Afriky a také lepšímu přizpůsobení tras skutečné geografii. Dřívější modely totiž často zobrazovaly silnice jako přímky, zatímco ve skutečnosti se v horských oblastech klikatily údolími.

„Tato starořímská síť zanechala obrovský dopad. Vytvořila vzor pro mnoho silnic, které se používají dodnes,“ uvedl pro vědecký server Phys.org Adam Pažout. Interaktivní mapa totiž velmi názorně ukazuje, že mnoho dnešních komunikací kopíruje ty, které před téměř 2000 lety postavili staří Římané.

Rozsáhlá síť silnic představovala rovněž zásadní historický zlom. Umožnila totiž poprvé v dějinách rychlé šíření nejen hospodářského rozmachu a náboženství, ale také nemocí. Jedním z příkladů je podle webu Live Science i Antoninský mor, který v roce 165 n. l. zasáhl celé území říše a podle některých historiků připravil o život až čtvrtinu tehdejší populace.

Ačkoli je Itiner-e nejpodrobnější mapou svého druhu, autoři připouštějí, že se stoprocentní přesností známe jen 2,7 procenta tras. U 90 procent silnic máme přibližnou představu o jejich poloze a zbylých sedm procent je zatím pouze hypotetických.

Důvod je prostý. Starověké cesty se za dva tisíce let ztratily pod moderními silnicemi, městy i přehradami a archeologové často našli jen jednotlivé úseky nebo milníky, nikoli celé trasy.