Jak se dostal přes Atlantik? V New Orleansu našli starořímský náhrobek

Vše začalo velmi nenápadně, když Daniella Santorová, antropoložka z Tulane University, a její manžel Aaron Lorenz čistili zahradní dvorek. Pod vrstvou hlíny a listí objevili plochou mramorovou desku s vyrytým nápisem v latině.

Ženu napadlo, že jejich dům může stát na místě dávného hřbitova, a tak kontaktovala archeologa D. Ryana Graye z University of New Orleans a svou kolegyni Susann Lusniovou. Ti ale brzy vyloučili místní původ desky.

„New Orleans skrývá řadu zapomenutých hrobů, zejména otroků z okolních plantáží. Tento náhrobek byl ale jasně evropský,“ uvedl Gray pro web Preservation Resource Center of New Orleans.

Gray poslal fotografie desky profesoru Haraldu Stadlerovi z univerzity v Innsbrucku, který text přeložil a potvrdil překvapivý původ. Náhrobní kámen pochází z 2. století n. l. a je věnován Sextu Congeniu Verovi, námořníku římské flotily z přístavu Misenum u Neapole.

Verus byl příslušníkem thráckého kmene Bessů, který Římané často rekrutovali do svých vojsk. Latinský text vzpomíná na jeho život a službu: „Duším zemřelých za Sexta Congenia Vera, vojáka pretoriánské flotily z Misenum, z kmene Bessů, který zemřel ve věku 42 let po 22 letech služby na triéře Asclepios. Jeho dědicové Atilius Carus a Vettius Longinus tuto desku vztyčili tomu, který si ji zasloužil.“

Američtí manželé objevili na dvorku svého domu antický náhrobek

Podobné náhrobky stávaly kdysi podél cest u římských nekropolí, aby kolemjdoucí mohli uctít památku zesnulých.

Když odborníci nápis porovnali s historickými záznamy, zjistili, že deska kdysi patřila archeologickému muzeu v italském městě Civitavecchia, které se nachází přibližně 80 kilometrů od Říma.

Tento přístav, známý ve starověku jako Centumcellae, byl významným centrem římského námořnictva. Náhrobek byl součástí muzejní sbírky již od roku 1864, kdy byl nalezen v tamní nekropoli.

Během druhé světové války ale muzeum utrpělo těžké bombardování a po jeho znovuotevření v 70. letech byla deska v inventáři uvedena jako ztracená.

Jak se římský náhrobek dostal až do New Orleansu? Pátrání archeologů se zaměřilo na historii domu, kde byl nalezen. Nemovitost po většinu 20. století vlastnila rodina Simonových. Frank Simon, manažer velkoobchodu s obuví, ji koupil roku 1909. Po jeho smrti dům zdědily jeho dcery.

V archivech se ale nenašla žádná stopa, která by rodinu spojovala s Itálií nebo s nějakým obchodem se starožitnostmi.

Nejpravděpodobnější vysvětlení tak podle odborníků vedlo do doby druhé světové války. Američtí vojáci, kteří v červnu 1944 osvobodili Řím a následně poměrně dlouho zůstali právě v přístavu Civitavecchia, mohli desku „přivézt jako suvenýr“.

Jak uvedl web Ancient Origins, podobným způsobem se ztratily tisíce artefaktů a americké celní úřady v poválečných letech zabavily přes 70 000 nelegálně dovezených předmětů.