Článek
Po desetiletí vědci vnímali komunikaci vorvaňů jako sérii opakujících se zvuků (kliknutí) bez hlubší struktury. Detailnější analýzy tisíců nahrávek však odhalily, že jednotlivé zvuky nejsou náhodné. Naopak se skládají do složitých sekvencí s vnitřními pravidly a opakujícími se vzorci.
Podle odborníků jde dokonce o jednu z nejbližších paralel k lidské fonologii, jaká byla u zvířat dosud zaznamenána, jak nedávno informoval list The Guardian.
Co je fonologie?
Fonologie je jazykovědná disciplína, která zkoumá, jak jsou zvuky v jazyce organizované a jak vytvářejí význam. Neřeší jen samotné zvuky, ale také pravidla, podle kterých se kombinují do slov a vět.
Tato krátká kliknutí se označují jako „kódy“ (anglicky codas). Nejde o jednotlivá kliknutí, ale o krátké řady několika rychle po sobě jdoucích zvuků, které dohromady tvoří jeden celek. Podobně jako slovo nebo krátká věta.
Rozdíly mezi jednotlivými kódy přitom nespočívají pouze v počtu zvuků, ale i v jejich tempu, délce a rozestupech mezi nimi. Pro lidské ucho přitom komunikace vorvaňů zní jako rychlé, trhané klikání připomínající Morseovu abecedu. A podle vědců fungují podobně jako rozdíly mezi hláskami v lidské řeči.
Na výzkumu se podílí Project CETI (Cetacean Translation Initiative), který se dlouhodobě věnuje analýze vorvaní komunikace. Právě tento projekt v březnu, jak tehdy upozornil časopis National Geographic, zveřejnil záběry porodu vorvaně, během něhož samici podporovaly další velryby. Záběry byly pořízeny již v roce 2023 a jsou ke zhlédnutí na úvodním videu tohoto článku.
„Když pozorujete vorvaně, přikládají si hlavy těsně k sobě a klikají si přímo do hlav,“ řekl David Gruber, zakladatel Project CETI.
„Je to, jako kdybyste si chtěli s někým povídat třeba o románu od Chaucera – to byste nechtěli dělat z opačných konců fotbalového stadionu. Chcete být opravdu blízko, abyste mohli vést složitý rozhovor,“ dodal.
Struktura připomínající jazyk
Vorvani navíc dokážou své „kódy“ flexibilně upravovat – například prodlužovat některé zvuky nebo měnit jejich rytmus. Díky tomu vzniká mnohem širší škála kombinací, kterou odborníci přirovnávají k abecedě. Odborníci zároveň zjistili, že vorvani dokážou vytvářet zvuky připomínající „samohlásky“. I když zatím není jasné, zda tyto změny skutečně nesou konkrétní význam.
Vorvani obrovští (Physeter macrocephalus)
Významnou roli hraje i tempo a načasování. Změna rytmu může měnit význam sdělení, podobně jako intonace v lidské řeči. Výzkum zároveň naznačuje, že různé skupiny vorvaňů používají odlišné komunikační vzorce. Tyto rozdíly lze přirovnat k dialektům nebo přízvukům u lidí.
Komunikace tak není pouze vrozená, ale může být částečně naučená. Jinými slovy, vorvani si své „způsoby mluvy“ předávají v rámci skupin, což potvrzuje existenci kulturních prvků v jejich chování.
Podobně složitou komunikaci vědci sledují i u dalších kytovců. V posledních měsících vzbudil pozornost například keporkak Timmy, který se pohyboval v evropských vodách. Několik týdnů uvízl v mělkých vodách u německého pobřeží a stal se symbolem rozsáhlé a velmi sledované záchranné akce. Poté, co se ho záchranáři snažili nasměrovat zpět do Severního moře, byl však nalezen mrtvý poblíž dánského ostrova Anholt. Poté se zjistilo, že se jednalo o samici.