Vědci našli v Řecku nejstarší známé dřevěné nástroje v dějinách lidstva

Tento nález ručně opracovaných a tvarovaných nástrojů výrazně posouvá hranici doloženého používání dřevěných předmětů a zároveň ukazuje, že pravěké technologie se zdaleka neomezovaly jen na kámen a kosti. Dřevěné nástroje mohly být stejně běžné, jen se jednoduše nedochovaly.

Když se řekne pravěký nástroj, většina lidí si automaticky představí pěstní klíny a další kamenné artefakty. Je to logické, neboť kámen dokáže přežít statisíce i miliony let, zatímco dřevo se téměř vždy rozloží a do archeologických záznamů se dostává jen výjimečně.

Právě kvůli tomu se mohlo dlouho zdát, že naši dávní předkové používali téměř výhradně nástroje kamenné, případně kostěné.

O to větší pozornost vzbudilo oznámení mezinárodního týmu archeologů, který publikoval objev dvou dřevěných nástrojů datovaných do doby před 430 000 lety. Studie vyšla minulý měsíc ve vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.

„Na rozdíl od kamenů potřebují dřevěné předměty speciální podmínky, aby vydržely po dlouhou dobu,“ objasnila pro web Sci.News archeoložka Annemieke Milksová z britské Univerzity v Readingu, která se na výzkumu podílela. „Všechny nalezené dřevěné pozůstatky jsme pečlivě prozkoumali a jejich povrch jsme analyzovali pod mikroskopem. Na dvou předmětech jsme našli jasné známky lidského opracování a používání.“

Oba artefakty pocházejí z naleziště Marathousa 1, nedaleko města Megalopolis. Nástroje byly objeveny v hloubce zhruba 30 metrů v prostředí silně nasyceném vodou. Zdejší oblast totiž kdysi tvořila břeh dávného jezera.

Právě nedostatek kyslíku zpomalil rozklad dřeva a umožnil, aby organický materiál přežil stovky tisíc let. Kromě dřevěných nástrojů archeologové nalezli také kamenné nástroje a zvířecí kosti. Mezi nimi jsou nejen pozůstatky slonů, hrochů, jelenů či divokých prasat, ale také želv, ptáků a sladkovodních měkkýšů.

Vše nasvědčuje tomu, že šlo o bohatý ekosystém, který pravěkým lidem poskytoval dostatek potravy i materiálu. „V době, kdy byly tyto dřevěné nástroje používány, zažívala Evropa extrémně chladné ledové období, ale prostředí u jezera bylo relativně příjemné,“ doplnila Milksová pro web Live Science.

Prvním z objevených předmětů je tyč z olše dlouhá 81 centimetrů. Byla nalezena ve čtyřech fragmentech, ale analýza ukázala, že původně šlo o jeden celistvý opracovaný nástroj. Vědci na něm identifikovali stopy úprav, například odstranění větví nebo vytvoření úchopu. Opotřebení na jednom konci pak naznačuje používání ke kopání v zemi nebo k odstraňování kůry ze stromů.

Druhý nástroj je výrazně menší, měří pouze 5,7 centimetru a byl vyroben z vrby nebo topolu. Na jednom konci je zaoblený a na jeho povrchu jsou patrné drobné důlky. Jeho účel zatím zůstává záhadou, ale odborníci se domnívají, že mohl sloužit jako pomocný nástroj při výrobě kamenných nástrojů nebo při jiné práci vyžadující větší přesnost.

Nálezy jsou přibližně o 130 000 let starší než první výskyt druhu Homo sapiens. Přestože v lokalitě nebyly nalezeny žádné lidské pozůstatky, archeologové se domnívají, že nástroje mohli být vyrobeny příslušníky druhu Homo heidelbergensis nebo ranými neandertálci.