Článek
Nález je zároveň potvrzením, že rozhodující etapy vývoje moderního člověka se odehrávaly v Africe, nikoli v Eurasii, jak naznačovaly některé dřívější teorie.
Výjimečné podmínky zachování
Fosilie pocházejí z jeskynní lokality Grotte à Hominidés (Jeskyně hominidů), která je součástí paleoantropologického naleziště Thomas Quarry I v severozápadní části Casablanky.
V dávné minulosti se jeskyně postupně zaplnila jemnými sedimenty a její vchod byl uzavřen písečnou dunou. Právě tato kombinace procesů vytvořila mimořádně příznivé podmínky pro zachování kostí, které zde zůstaly prakticky nedotčené po stovky tisíc let.
Vše nicméně nasvědčuje tomu, že jeskyně nebyla trvalým obydlím pravěkých lidí, ale spíše doupětem masožravých šelem. Nalezená stehenní kost nese jasné stopy po kousnutích velkým predátorem, což naznačuje, že lidská těla byla do jeskyně pravděpodobně zavlečena jako kořist.
Přesné datování díky magnetickému poli Země
Fosilní ostatky zahrnují tři dolní čelisti, několik zubů, obratle a stehenní kost. Jedna z čelistí patřila zhruba rok a půl starému dítěti, další dvě dospělým jedincům. Jedna z dospělých čelistí je robustnější než ta druhá, což může naznačovat, že šlo o muže a ženu.
Jedním z klíčových aspektů objevu je podle studie publikované tento týden v časopise Nature jeho výjimečně přesné datování. Vědci využili metodu založenou na studiu změn orientace magnetického pole Země, které jsou zaznamenány v horninách.
Jedna z čelistí možného společného předka moderního člověka, neandertálců a denisovanů, která byla nalezena v Grotte à Hominidés.
Zkameněliny pocházejí z období tzv. inverze Matuyama-Brunhes, tedy posledního velkého obrácení magnetické polarity Země, k němuž došlo před 773 000 lety. Díky tomu lze nález časově zařadit s nebývalou jistotou.
Zaplnění zásadní evoluční mezery
Toto období se navíc téměř přesně shoduje s kritickým mezníkem lidské evoluce – dobou těsně před rozdělením linií, které později vedly k Homo sapiens, neandertálcům a denisovanům. Podle autorů studie mohou fosilie představovat právě populaci žijící krátce před tímto zásadním evolučním rozštěpením.
„I když jsem opatrný s označením těchto fosilií za posledního společného předka, je zřejmé, že jsou velmi blízké populacím, z nichž se později vyvinuly africké (Homo sapiens) i euroasijské (neandertálci a denisované) linie,“ uvedl pro agenturu Reuters paleoantropolog Jean-Jacques Hublin, který je hlavním autorem studie.
Kdo byli neandertálci, denisované a my – Homo sapiens?
Homo sapiens – dnes jediný žijící druh rodu Homo
- Kde a kdy: vznik přibližně před 300 000 lety v Africe
- Charakteristika: štíhlejší postava, vyšší čelo, menší nadočnicové oblouky, výrazná brada
- Schopnosti: propracované nástroje, umění, složité lovecké strategie, složitější řeč
Neandertálci
- Kde a kdy: žili v Evropě, na Blízkém východě a v části střední Asie zhruba před 400 000 až 40 000 lety
- Charakteristika: podsadití, svalnatí, kratší končetiny, široký hrudník, velké nadočnicové oblouky a nos, nevýrazná brada
- Schopnosti: výborní lovci, používali oheň, vyráběli rozmanité nástroje, pravděpodobně měli i nějakou formu řeči
Denisované
- Kde a kdy: byli objeveni teprve v roce 2008 na základě genetické analýzy drobných kostních fragmentů z Denisovy jeskyně na Sibiři. Žili pravděpodobně od Sibiře přes Tibet až po JV Asii před zhruba 300 000 až 30 000 lety
- Charakteristika: fosilních pozůstatků se dochovalo jen velmi málo, pravděpodobně robustní stavba těla podobná neandertálcům
- Zajímavost: jejich geny dnes přežívají u obyvatel Melanésie a Tibetu
Tyto tři linie po určitou dobu existovaly souběžně a měly společné předky. Jednoho z posledních společných předků mohou představovat právě fosilie nalezené v Maroku.
Afrika znovu v centru pozornosti
Mezi vědci dlouho existovala hypotéza, že poslední společný předek Homo sapiens, neandertálců a denisovanů mohl pocházet z Eurasie. Tuto představu podporovaly například fosilie druhu Homo antecessor nalezené ve španělské lokalitě Gran Dolina, které byly datovány do období před 950 000 až 770 000 lety.
Detailní pohled na nalezených dolní čelisti, obratle a zuby
Afrika sice disponovala bohatým fosilním záznamem starším než jeden milion let, avšak další spolehlivé nálezy byly o několik set tisíc let mladší. Tato „časová propast“ dlouho komplikovala snahu propojit evoluční odhady s konkrétními kosterními doklady.