V Polsku našli díky českým výpočtům tříkilový meteorit. Spadl minulý týden

Těleso začalo při vstupu do atmosféry natolik svítit, že mohlo být zaznamenáno kamerami, a to ve výšce 84 kilometrů nad zemí při rychlosti přes 13 km/s – tedy se pohybovalo poměrně pomalu. A protože v tu dobu bylo jasno nejen nad většinou našeho území, ale i nad velkou částí střední Evropy včetně Polska, tak jej vidělo hodně lidí.

„Naše data a výpočty jednoznačně ukazovaly, že došlo k pádu meteoritu složeného především ze železa na území Polska. Pátrání po meteoritu probíhalo ve spolupráci s představiteli polské bolidové sítě Skytinel, jejíž kamery bolid také zaznamenaly. Ve středu ráno 22. dubna jsme po pečlivém modelování bolidu poslali kolegům upřesnění pádové oblasti a předpokládané hmotnosti železného meteoritu na přibližně 2,7 kg. Železný meteorit o hmotnosti 2,9 kg byl skutečně 22. dubna odpoledne nalezen,“ popsali nyní Pavel Spurný, Jiří Borovička a Lukáš Shrbený z Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu Akademie věd ČR.

Nálezci meteoritu jsou Anna Walczaková a Paweł Walczak, kteří byli součástí skupiny pátrající po meteoritu již od neděle 19. dubna. Meteorit byl celý zabořený v zemi v hloubce 40 cm a zasypán asi deseti centimetry kypré zeminy. Těleso svým tvarem připomíná trojúhelníkovitý disk o rozměrech přibližně 14,5 × 11,5 × 6,5 cm.

Konkrétní místo nálezu si polští odborníci zatím nepřejí zveřejnit, proto tuzemští astronomové nezveřejňují ani předpokládanou pádovou oblast.

„Jedná se o cenný vědecký vzorek ze Sluneční soustavy. Proto chceme, aby meteority hledali vědci nebo dobrovolníci pod dohledem vědců, a ne sběrači, kteří je pak prodávají na burze,“ vysvětlil už dříve pro Novinky tiskový tajemník Astronomického ústavu AV ČR Pavel Suchan.

Během letu se meteoroid brzdil, tavil, odpařoval a částečně rozpadal. Ve srovnání s jinými se však jednalo o velmi soudržný materiál. Jelikož ve spektrech byly dobře viditelné pouze čáry železa a niklu, bylo podle astronomů jasné, že jde o vzácný případ převážně železného meteoroidu.

V maximu dosáhl bolid, označený jako EN170426_185359, absolutní jasnosti srovnatelné s jasností Měsíce v úplňku. Jednalo se o velmi soudržný meteoroid (původní těleso), takže pronikl velmi hluboko do atmosféry. Pohasl po téměř sedmi sekundách letu ve výšce pouhých 14 kilometrů nad zemským povrchem, což je mimořádně nízko. V té době se pohyboval rychlostí už jen 2,3 km/s.

V atmosféře uletělo těleso meziplanetární hmoty téměř 75 km světelné dráhy, celá dráha ležela západně od polského města Lodž. Meteorit pak pokračoval po temné dráze a po zhruba 70 sekundách dopadl volným pádem na zemský povrch rychlostí kolem 100 m/s.

Objekt se bude nadále analyzovat, jedná se každopádně teprve o druhý železný meteorit s rodokmenem, tj. takový, jehož dráha je známá z přístrojových pozorování, a vůbec o první, kdy se podařilo na základě spektrálních pozorování bolidu předpovědět, že půjde o železný meteorit.

Dráha původního meteoroidu Sluneční soustavou byla mírně skloněná k rovině ekliptiky, tj. rovině zemské dráhy. V přísluní se jen velmi těsně dostávala blíže ke Slunci, než je dráha Země, a v odsluní zasahovala do vnitřní části pásu asteroidů, tedy do oblasti mezi dráhami planet Mars a Jupiter. Jeden oběh kolem Slunce trval necelé dva pozemské roky. Tento charakter dráhy je typický pro meteoroidy asteroidálního původu.

Pro objasnění aktuálního vzácného úkazu bylo rozhodující, že se podařil zaznamenat speciálními přístroji, které jsou rozmístěny na velkém území střední Evropy na stanicích Evropské bolidové sítě, jejíž centrum je v Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově.

Jediný další železný meteorit se známou dráhou spadl v roce 2020 ve Švédsku a měl hmotnost 14 kg.