Článek
„Jejich intenzivní hledání polskými kolegy ve vytyčené oblasti vedlo k úspěchu. První dva meteority byly nalezeny 12. srpna. Jde tak o další z řady případů, kdy naše data a výpočty pomohly k nalezení meteoritů,“ informovali Jiří Borovička, Pavel Spurný a Lukáš Shrbený z Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu Akademie věd ČR.
Konkrétně se celkově našly dva malé, zhruba centimetrové, meteority o hmotnostech 1,56 g a 0,88 g spolu se čtyřmi drobnými úlomky od 0,01 g do 0,08 g. Nálezy naznačují, že meteorit se při dopadu na dlážděnou silnici poblíž obce Poświętno rozbil na mnoho malých částí. Dne 20. srpna nasbíral Jaroslaw Morys pomocí silného magnetu dalších 20 malých částeček o celkové hmotnosti 0,16 gramu.
„Takže jestli dobře počítám, tak dohromady zatím máme 26 kousků,“ konstatoval pro Novinky tiskový tajemník Astronomického ústavu AV ČR Pavel Suchan.
Samotný bolid byl po vstupu do atmosféry zaznamenán z Česka speciálními kamerami a fotometry, které jsou součástí Evropské bolidové sítě, tedy evropské sítě kamer, jejíž centrum je v Astronomickém ústavu AV ČR ve středočeském Ondřejově, a umožnily komplexní popis celého jevu.
„Kromě toho byl bolid zaznamenán videokamerami polského projektu Skytinel, s jehož pracovníky, zejména vedoucím projektu Mateuszem Żmijou, jsme od začátku koordinovali úsilí o nalezení meteoritů. Obě skupiny vypočítaly nezávisle na sobě pádovou oblast,“ popsali tuzemští vědci.
Málo odolné těleso
Bolid označený EN230725_232824 začal svítit 23. července ve 23 hodin 28 minut a 24 sekund světového času ve výšce 97 km jihovýchodně od polského města Zelená Hora. Letěl rychlostí 22 km/s a po dráze skloněné k zemskému povrchu 66 stupňů přibližně severovýchodním směrem. V maximu dosáhl desetkrát větší jasnosti než Měsíc v úplňku.
Vysoká jasnost byla způsobena kombinací poměrně vysoké rychlosti a velikosti meteoroidu (asi 30 cm v průměru), ale také toho, že se meteoroid během průletu atmosférou opakovaně rozpadal a drobil na prach, který se rychle odpařoval. Ve srovnání s jinými meteoroidy pocházejícími z planetek byl velmi málo odolný.
Meteoroid, meteor, meteorit, bolid
Dokud se drobná tělesa (větší se nazývají asteroidy) pohybují mimo zemskou atmosféru, nazývají se meteoroidy. Při vstupu do atmosféry meteoroid vzplane vlivem ionizace molekul jeho okolí. Takový efekt se pak nazývá meteor. Pokud je výjimečně jasný (hranice není pevně daná), nazývá se meteor bolid. Většina těchto těles ještě před dopadem shoří v atmosféře. Když však úlomky dopadnou na zem, nazývají se meteority.
Bolid pohasl ve výšce 25 km a největší úlomek v tu dobu měl velikost pouhých čtyř centimetrů, navíc je možné, že se během pádu k zemi dále rozpadal, což snižovalo šanci na nález úlomků na zemském povrchu.
Celkem mohlo podle modelování českých astronomů na plochu několika kilometrů čtverečních dopadnout maximálně několik desítek meteoritů větších než jeden centimetr, představujících méně než procento původní hmotnosti meteoroidu. Hledání navíc komplikovala skutečnost, že většinu vypočtené pádové oblasti tvořila pole, na kterých pracovali zemědělci.
Vytrvalost hledačů byla nicméně po třech týdnech odměněna, když Łukasz Smuła a Magdalena Skirzewská, spolupracovníci projektu Skytinel, našli již zmíněné dva malé, zhruba centimetrové meteority o hmotnostech 1,56 g a 0,88 g spolu se čtyřmi ještě drobnějšími úlomky. Poté se tedy našlo ještě dalších 20 malých částeček o celkové hmotnosti 0,16 gramu – jen několik metrů od místa, kde byly objeveny první úlomky.
Větší meteority se dosud najít nepodařilo.
Z předběžné analýzy provedené v Ústavu věd o Zemi Slezské univerzity v Katovicích vyplývá, že meteorit patří do skupiny obyčejných chondritů s velmi malým obsahem železa. Charakteristickým znakem dvou hlavních úlomků je černý, mírně sklovitý obal taveniny se ztuhlými puchýřky a šedý vnitřek.
Před srážkou se Zemí obíhal původní meteoroid Slunce po eliptické dráze skloněné o 27 stupňů k rovině zemské dráhy. V přísluní se dostával zhruba doprostřed oběžných drah Venuše a Země a v odsluní do poloviny mezi dráhy Marsu a Jupiteru, tedy do oblasti hlavního pásu asteroidů. Jeden oběh kolem Slunce mu trval o něco více než tři pozemské roky.
