V Izraeli objevili pozoruhodný, 100 000 let starý hrob

V jeskyni bylo nalezeno několik lidských koster včetně dítěte a dospělého člověka. Zajímavé je, že byli pohřbeni ve fetální poloze – tedy s koleny u hrudi jako nenarozené dítě v matčině břiše. Vědci se domnívají, že taková poloha mohla mít symbolický význam, třeba víru v návrat k životu nebo spojení se zemí.

Vedle koster byly také nalezeny různé předměty: kameny, zvířecí kosti a červený prášek zvaný okr. Tyto věci neměly praktické využití, ale mohly být součástí jakýchsi pohřebních obřadů. Okr například lidé používali jako barvivo, kterým pokrývali těla mrtvých, možná šlo o první formu symbolického uctívání nebo víru v posmrtný život.

„Je to převratný objev pro pochopení našeho druhu,“ konstatoval podle agentury AP Jossi Zajdner, jeden z vedoucích archeologického výzkumu v jeskyni Tinšemet a profesor archeologie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. „Poprvé máme přímý důkaz, že lidé v této době začínali uplatňovat takovéto rituální chování.“

Co je ještě překvapivější: Některé z těchto materiálů byly přineseny z míst vzdálených desítky i stovky kilometrů. To ukazuje, že tehdejší lidé nejen že pohřbívali své mrtvé, ale také si dávali velkou práci s tím, jak budou tyto pohřby vypadat.

Jeskyně Tinšemet se nachází ve středním Izraeli a výzkum na tomto místě začal už v roce 2016. Odborníci zjistili, že zde žili různí lidé – nejen naši přímí předci Homo sapiens, ale pravděpodobně i neandertálci. A i přesto že byli různí, používali podobné nástroje, žili podobným způsobem a zřejmě sdíleli i duchovní zvyky, jako je třeba právě pohřbívání mrtvých.

Profesor antropologie z Univerzity v Connecticutu v USA Christian Tryon k tomu uvedl, že dané nálezy dobře doplňují dřívější objevy z jeskyní Skuhl a Kafze v severním Izraeli. Tehdy nebylo možné s jistotou určit stáří ani přesný význam pohřbů, ale nové důkazy nyní naznačují, že šlo o součást ustálené a opakované praxe.

Pohřby v této jeskyni probíhaly opakovaně – nejde o náhodný hrob. Některé kosti byly navíc překryty popelem z ohnišť, což může znamenat, že se nad mrtvými zapalovaly obřadní ohně. V jednom případě byly zachovány i ruce zemřelého složené pod hlavou, což naznačuje, že tělo bylo do hrobu uloženo velmi pečlivě.

Z tohoto nálezu se tak dá podle odborné studie usuzovat, že už před 100 000 lety měli lidé city, vztahy, a dokonce i představy o smrti a možná i o posmrtném životě. Vědci se nyní snaží zjistit, ke kterému lidskému druhu jednotlivé kostry patří a jak moc se různé skupiny tehdy mezi sebou mísily.

Ať už šlo o Homo sapiens, neandertálce, nebo o jejich společné potomky, jisté je jedno – už tehdy lidé vnímali smrt jako důležitou událost. A to je důkaz, že naše schopnost vcítit se, truchlit a projevovat úctu mrtvým je možná starší, než jsme kdy tušili.

Tento objev navíc přináší důležitý pohled na to, jak se pravěcí lidé lišili méně, než si často myslíme. Ať už šlo o Homo sapiens, nebo neandertálce, obě skupiny zřejmě sdílely podobné zvyky a způsob uvažování.

Mohli spolu komunikovat, učit se jeden od druhého a možná se i navzájem inspirovali v tom, jak zacházet se smrtí. Tinšemet tak není jen archeologickým nalezištěm – je to i zrcadlo do mysli našich dávných předků, které ukazuje, že základy lidskosti vznikaly mnohem dříve.