Článek
Ve čtvrtek 21. srpna Egypt vyzvedl potopené artefakty nedaleko města Alexandria. Konkrétně se lokalita nachází ve vodách zálivu u přístavu Abúkir. Jeřáby vyzvedly sochy z hlubin potopené lokality, o které úřady tvrdí, že mohla kdysi být rozšířením starověkého města Kanopus - slavného staroegyptského přístavu v nilské deltě nedaleko dnešní Alexandrie.
Abúkir a Kanopus
Abúkir (pojmenovaný po sv. Cyru Alexandrijském) se ve starověku jmenoval Kanopus (latinsky Canopus, řecky Kanopos, staroegyptsky Kah-nub, tedy „Zlaté dno“).
Jednalo se o významné egyptské město na západní straně delty Nilu. Společně s nedalekým egyptským Herakleionem byl nejdůležitějším obchodním a strategickým přístavem na jihovýchodním pobřeží Středozemního moře před založením Alexandrie.
„Artefakty, které vidíte, pocházejí z různých období – počínaje ptolemaiovskou dobou až po dobu římskou,“ uvedl generální tajemník Nejvyšší rady pro památky Mohamed Ismail.
Doplnil, že vyzvednuté předměty dokazují, že město bylo trvale osídleno a vyvíjelo se po celá staletí od svého založení Alexandrem Velikým v roce 331 před naším letopočtem. Egyptské úřady uvedly, že pod vodou objevená oblast mohla být rozšířením starověkého města Kanopus - to bylo významným centrem během ptolemaiovské dynastie, která vládla Egyptu téměř 300 let, a římské říše, která zde vládla přibližně 600 let.
Podle prohlášení ministerstva památek průzkumy místa potvrdily, že šlo o plnohodnotné město s chrámy nebo vodními nádržemi. Podmořské ruiny zahrnují vápencové budovy, které mohly sloužit jako místa uctívání, obytné prostory a obchodní či průmyslové stavby. Byly také odkryty do skály vytesané rybníky pro uchovávání vody v domácnostech a chov ryb.
Mezi další významné nálezy patří sochy královských postav a sfing z předřímské éry, včetně částečně zachované sfingy s kartuší (ozdobné, nejčastěji plastické orámování znaku, nápisu či obrazu na stěně - pozn. red.) Ramesse II., jednoho z nejdéle vládnoucích faraonů starověkého Egypta. Mnoha sochám chybí části těla, včetně postavy z ptolemaiovského období bez hlavy a dolní části mramorové sochy římského šlechtice.
Na místě 125 metrů dlouhého mola byly nalezeny obchodní loď, kamenné kotvy a přístavní jeřáb pocházející z období Ptolemaiovců a Římanů. Ministerstvo uvedlo, že se molo používalo jako přístav pro malé lodě až do byzantského období.
„Pod vodou je toho však mnohem víc. Ale co můžeme vyzvednout, je omezené – jde pouze o vybrané předměty podle přísných kritérií. Zbytek zůstane součástí našeho podmořského dědictví,“ prohlásil egyptský ministr turismu a památek Šaríf Fáthí.
Vybrané vyzvednuté artefakty mají být následně vystaveny v Alexandrijském národním muzeu.
V průběhu času část města i blízký přístav Herakleion (známý též jako Thonis) byly zaplaveny kvůli zemětřesením a stoupající hladině moře.
Přihodí se to i Alexandrii?
Jak připomíná list The Guardian, zmíněná Alexandrie je domovem nesčetných starověkých ruin a historických pokladů, ovšem toto druhé největší město Egypta čelí riziku, že „podlehne“ stejným vodám, které pohltily města Kanopus a Herakleion.
Pobřežní město je obzvláště zranitelné vůči klimatické krizi a stoupající hladině moře – klesá o více než tři milimetry ročně. Dokonce i v nejoptimističtějším scénáři OSN bude do roku 2050 třetina Alexandrie pod vodou nebo neobyvatelná.
Ostatně i Novinky nedávno informovaly o novém výzkumu, který ukázal, že kombinace zvyšující se hladiny oteplujícího se Středozemního moře, poklesu půdy a pobřežní eroze vede k dramatickému nárůstu pádů budov v Alexandrii. Vědci na základě dat vládních zpráv, zpravodajských archivů a prohlášení soukromých stavebních společností zjistili, že počet tamních zřícených budov se za poslední desetiletí zvýšil z jedné ročně na 40 ročně.
