Článek
Cladosporium sphaerospermum je druh radiotrofní houby (plísně z rodu Cladosporium), která se vyskytuje po celém světě a dokáže přežít i v extrémních podmínkách. Patří mezi ně i radioaktivní chladicí bazén zničené černobylské elektrárny, kde hladina záření dlouhodobě dosahuje až pětinásobku běžných hodnot.
Nedávno na to upozornila zevrubným článkem zpravodajská stanice BBC či server Science Alert.
Výzkumy probíhají již desítky let
I dnes se tedy na místě černobylské tragédie objevují ohniska, kde je stále možné naměřit neuvěřitelné množství radiace. Ve snaze snížit riziko otravy radiací a dlouhodobých zdravotních komplikací byla proto zřízena 30kilometrová uzavřená zóna. Ta měla zajistit, aby lidé zůstali dál od nejvíce zamořených míst.
Když pak v roce 1997 vstoupila do tohoto prostoru ukrajinská mikrobioložka Nelli Ždanovová, překvapivě zjistila, že tuto oblast pomalu kolonizovala černá plíseň.
Jiný výzkum pak právě ukázal, že některé druhy dokonce rostou směrem ke zdroji radiace, jako by je přitahoval. Tento jev dostal název radiotropismus.
Jak je to možné?
Za tento „zázrak“ může látka jménem melanin, pigment známý i z lidské kůže. Platí u něj podobný princip: čím tmavší barva, tím vyšší ochrana. U hub je melanin součástí buněčných stěn, díky čemuž dokáže pohlcovat energii ionizujícího záření (velmi silné typy záření, jako jsou gama paprsky, které mají tolik energie, že mohou narušovat buňky a poškozovat DNA). Houby však melanin využívají jako štít, který je před tímto zářením chrání.
Scientists have found a dark fungus living on the radioactive debris of the Chernobyl reactor that seems to have adapted to use radiation as an energy source.
— Historic Vids (@historyinmemes) November 17, 2025
This species, called Cladosporium sphaerospermum, relies on a rare process known as radiosynthesis, which functions… pic.twitter.com/VZRvlh815R
Některé studie však naznačují ještě více fascinující možnost: melanin by nemusel radiaci jen tlumit, ale možná ji dokáže využívat jako zdroj energie.
Zjednodušeně řečeno, podobně jako rostliny pomocí chlorofylu „chytají“ světlo a mění ho na energii pro svůj růst, tyto houby by mohly část energie z radiace zachytit a přetvořit tak, aby ji jejich buňky uměly použít. Podle pozdějšího vysvětlení jaderné vědkyně Jekatěriny Dadačovové se zkrátka příslušné houby aktivně živí energií ze záření. Tento stále hypotetický proces vědci nazývají radiosyntéza.
Z Černobylu až do vesmíru
Za připomenutí rovněž stojí, že na přelomu tisíciletí se pak vědci pustili do podrobnějšího zkoumání těchto organismů i v laboratorních podmínkách. Ukázalo se, že „melanizované“ houby v prostředí s radioaktivními látkami rostou až o deset procent rychleji.