Světový objev v umělé jeskyni kroměřížského zámku. Je plná polodrahokamů

Objevit tak velké množství polodrahokamů o váze několika nižších desítek tun v již tak dobře a dopodrobna archeologicky i historicky zmapovaném zámku, který je zapsaný mezi památky UNESCO, byl pro vědkyni šok. Navíc jde podle ní o unikát v rámci celé České republiky a nález světového významu.

„Byl to velmi intenzivní prožitek, jeden z největších v mém životě. Když člověk naráz najde v potemnělé a špínou zanesené grottě, jak jsou nazývány barokní umělé jeskyně, poklady tak významné světové hodnoty, tak se mi z toho pocitu ještě několik následujících dnů točila hlava,“ přiznala vedoucí katedry dějin umění Filozofické fakulty UP Jana Zapletalová.

Polodrahokamy se jí před očima zjevily zcela náhodně. „Byl začátek ledna a kolegové několik hodin odebírali vzorky štuků k laboratorním analýzám. Na lešení mohli pracovat jen dva, a tak jsem začala s baterkou podrobně prozkoumávat sousední potemnělé grotty. Když jsem vylezla za sochu Apollóna, která je dominantou jedné ze dvou jeskyní, všimla jsem si třpytivých odlesků. V tu chvíli mi došlo, že ametysty pod vrstvami depozitů jsou téměř všude,“ přiblížila moment objevu vědkyně.

„Jak jsme začali stěny jeskyní blíže prozkoumávat, zjistili jsme, že jsou ametysty a další druhy polodrahokamů téměř všude. Jen byly pokryté vrstvou malty a někde i pod nánosem prachu a špíny. Zřejmě nikoliv náhodně. Možná se polodrahokamy snažil někdo z předchozích generací takto skrýt kvůli válkám nebo změnám režimu. Kdo ví,“ pokrčila rameny historička.

Arcibiskupský zámek v Kroměříži nechal na konci 17. století vystavět a vyzdobit olomoucký biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna. Umělých jeskyní, které sloužily pro potěchu duše a smyslů hostům zámku, si však dlouho neužil, zemřel jen několik měsíců po jejich dokončení v roce 1695.

Umělé jeskyně, které měly napodobovat přírodu, se těšily v baroku mezi evropskou aristokracií velké popularitě. Díky vodním hříčkám a chladu sloužily k letnímu osvěžení a zábavě a zpravidla v nápadité umělecké výzdobě ukrývaly nějaké jinotajné poselství.

Dekorace drahými kameny v obou kroměřížských grottách v tak velkém rozsahu je podle Jany Zapletalové světově jedinečná. Ametysty jsou společně s dalšími minerály a lasturami nejen součástí stěn a kleneb, ale v Důlní grottě jsou zabudované i v podlaze.

Ametysty byla nejvíce zdobená část Apollonovy grotty bezprostředně kolem sochy boha slunce, který alegoricky zosobňoval samotného biskupa Karla.

„Na různých grafikách byl biskup podle historičky spojován se zářícím kamenem či sluncem, kdy paprsky své víry a poznání přinášel duchovní i hospodářskou obnovu Moravy. Odkaz na světelnou symboliku vycházel z biskupova rodového přídomku Lichtenstein, tedy světlý či zářící kámen, který měl i v rodovém znaku,“ pokračovala historička.

„Proto ta oslnivá záře ametystů kolem sochy boha slunce, který házel šíp, tedy paprsek světla a víry do temné části grotty s drakem, plné faunů, divokých zvířat a dubových stromů,“ doplnila Zapletalová.

Ametysty objevené v kroměřížském zámku jsou tuzemského původu. Podle geologa Radka Hanuse, který se v Česku odborně věnuje výzkumu drahých kamenů a který provedl mineralogickou analýzu, pocházejí z kopce Květnice u Tišnova. V historických pramenech lze navíc dohledat, že byly na stavbu velmi citlivě převáženy v pivních sudech.

Větší část ametystů se v minulosti ze zámku ztratila, především pak ametystová stěna za sochou Apollóna.

„Zda to byl důvod, proč byl zbytek kamenů zakryt vrstvou malty, a tedy skryt očím veřejnosti, ale i odborníků, není dosud jasné, stejně jako to, v jaké době k zamaskování došlo. V padesátých letech navíc stěny překryly barevnými vrstvami žáci Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti,“ dodala Zapletalová.

Nyní je hlavním cílem Arcibiskupství olomouckého zajistit restaurování památky, které potrvá zhruba deset let.

„Čekají nás další průzkumy a restaurátorské práce, které potrvají řadu let. Bude nutné do nich zapojit zahraniční odborníky a sehnat finance na takto náročný postup,“ podotkla Alena Tobolková, vedoucí památkového oddělení Arcibiskupství olomouckého, která všechny práce a průzkumy řídí a koordinuje.