Článek
Turínské plátno fascinuje vědce, historiky i věřící již po celá staletí a otázka, jak se obraz na látku dostal, zaměstnává odborníky dodnes.
Zkoumání pomocí 3D simulace
Do této dlouhé debaty nyní vstoupila nová studie publikovaná v létě v časopise Archaeometry, která porovnávala dvě možné verze vzniku obrazu – přímý kontakt plátna s lidským tělem, nebo kontakt s nízkým reliéfem, například plochou sochařskou předlohou.
Tým vedený brazilským designérem Cicerem Moraesem k tomuto srovnání využil softwarové programy MakeHuman, Blender a CloudCompare. Nejprve vytvořili 3D digitální model lidského těla a simulovali, co by se stalo, kdyby se na něj položila látka.
Poté stejný postup aplikovali na model basreliéfu a následně pomocí simulací dynamiky plátna a mapování kontaktních ploch porovnali, jaký otisk by každý scénář zanechal.
Turínské plátno
Turínské plátno je lněná látka o rozměrech přibližně 4,4 × 1,1 metru, na níž je viditelný slabý obraz muže, který nese známky zranění odpovídajících ukřižování. Mnozí proto věří, že jde o pohřební plátno, do kterého bylo zahaleno tělo Ježíše Krista poté, co jej sňali z kříže.
První doložené zmínky o plátně pocházejí ze 14. století, konkrétně z roku 1353, kdy se objevilo ve francouzském městečku Lirey. V roce 1578 bylo převezeno do Turína, kde je v katedrále svatého Jana Křtitele uchováváno dodnes.
Záhadné Turínské plátno
Obraz na plátně je překvapivě jasnější na fotografickém negativu, což pomohlo odhalit detaily, které nejsou pouhým okem dobře viditelné. Tato vlastnost byla objevena v roce 1898 italským fotografem Secondem Piou. Tento moment zároveň odstartoval moderní vědecký zájem o plátno, protože naznačil, že obraz mohl vzniknout neobvyklým způsobem.
Katolická církev se oficiálně k pravosti plátna nevyjadřuje, ale považuje ho za významný symbol utrpení Ježíše Krista.
Lidské tělo versus sochařský reliéf
Výsledky simulace ukázaly, že při zakrytí trojrozměrného lidského těla na plátně vznikl obraz výrazně deformovaný, a to zejména v oblasti hlavy, ramen a boků. Obličej by byl širší a mnohé další proporce nepřesné, což ale neodpovídá tomu, co na Turínském plátně skutečně vidíme.
Toto zdeformování obrazu autoři studie nazvali „efektem Agamemnonovy masky“, neboť k podobnému vizuálnímu zkreslení došlo i v případě slavné pohřební masky z antického Řecka.
#3D modeling indicates the #ShroudOfTurin’s image aligns more closely with a low-relief statue than a human body, supporting the theory of artistic creation over direct bodily contact. https://t.co/XwnyS3wrwX https://t.co/IcbfY5T8xc
— Phys.org (@physorg_com) August 2, 2025
Oproti tomu varianta s nízkým reliéfem vytvořila otisk s minimální deformací, realistickými proporcemi a detaily shodnými s plátnem.
„Obraz na Turínském plátně se mnohem více podobá výsledku kontaktu s nízkým reliéfem,“ uvedl Moraes pro magazín Live Science.
Studie využila k 3D simulaci veřejně dostupný software.
Ostré reakce
Závěry studie vyvolaly okamžitou odezvu u odborné i laické veřejnosti. Mezinárodní centrum pro studium Turínského plátna (CISS) označilo Moraesovy modely za „nerealistické“ a připomnělo, že nezohledňují skutečné podmínky, za kterých mohl obraz vzniknout.
Rovněž na sociálních sítích se rozhořela živá diskuse. Někteří uživatelé zdůrazňují, že předchozí analýzy, například chemické a spektroskopické testy, nenašly stopy pigmentů ani uměleckých technik, což podle nich odporuje závěrům o uměleckém původu.
3D analysis reveals Shroud of Turin image likely came from sculpture, not Jesus’ body
— Archaeology News Online Magazine (@Archaeology_Mag) August 14, 2025
A new digital analysis offers compelling evidence that the Turin Shroud—long believed to be the burial cloth of Jesus—was likely not created by contact with a real body https://t.co/c2I6XnJKk4 pic.twitter.com/QUfmdgc63M
Nejvýznamnější vědecká zkoumání Turínského plátna
V roce 1978 mezinárodní tým vědců složený z odborníků na chemii, fyziku, optiku a forenzní vědy provedl několikadenní intenzivní zkoumání plátna přímo v Turíně. Použili moderní technologie, jako jsou rentgenová fluorescence, infračervená spektroskopie, mikroskopie, analýza chemických látek a fotografické techniky.
Zjistili, že obraz na plátně není vytvořen pigmenty, barvami ani jinými známými uměleckými technikami. Zároveň byly nalezeny stopy lidské krve skupiny AB a analýza odhalila též přítomnost pylů rostlin z oblasti Středního východu. Mechanismus vzniku obrazu zůstal neobjasněn, neboť žádná známá chemická nebo fyzikální reakce plně nevysvětlila jeho vznik.
Radiokarbonové datování provedené v roce 1988 zasadilo plátno do období mezi lety 1260 až 1390, což naznačuje, že by mohlo jít o středověký artefakt. Někteří vědci ale zpochybňují reprezentativnost zkoumaných vzorků, které mohly pocházet z částí plátna opravených po požáru v 16. století, což by výsledky zkreslit.
Další provedené vědecké analýzy odhalily, že obraz zasahuje jen do povrchové vrstvy vláken, do hloubky 200 až 500 nanometrů, což je mnohem méně než tloušťka lidského vlasu.
Od roku 1988 byl přístup k Turínskému plátnu pro vědecké účely značně omezen, aby se zabránilo jeho poškození. Katolická církev povoluje pouze neinvazivní studie.
Je ale nutné upřesnit, že nová studie se soustředila pouze na analýzu tvaru a vzniku obrazu pomocí 3D modelování, nikoli na chemické nebo biologické vlastnosti, jako jsou například stopy krve. Tento aspekt autoři vůbec nezkoumali a ani nikterak nekomentovali.
Co z toho plyne?
Nová studie každopádně sice nepřináší definitivní odpověď na otázku původu Turínského plátna, ale nabízí další možný úhel pohledu a ukazuje, jak by moderní 3D technologie mohly pomoci při zkoumání historických záhad.
Ze 3D simulace pomocí veřejně dostupného softwaru
Pokud by se potvrdilo, že otisk vznikl z reliéfu, podporovalo by to teorii o středověkém původu artefaktu v souladu s radiokarbonovým datováním.
Jak ale naznačuje i sám Moraes, ať už je původ obrazu jakýkoli, zůstává technicky i symbolicky výjimečný, a Turínské plátno dál balancuje na hranici mezi vědeckým objektem, uměleckým dílem a předmětem víry.
