Sovětská sonda z dob studené války se vrací na Zemi. Stále nevíme, kam dopadne

Vzhledem k tomu, že aparát byl navržen tak, aby vydržel vstup do atmosféry Venuše, je možné, že část zařízení přežije i návrat do zemské atmosféry a dopadne na povrch Země, napsal americký Národní úřadu pro letectví a vesmír (NASA) na svém webu.

Podle informací NASA z minulého týdne se přistávací modul vesmírného prostředku dostane do atmosféry někdy mezi 7. a 13. květnem. Aktuálně se podle amerických a evropských odborníků počítá s rozmezím 8. až 12. května, nejpravděpodobnější je ale zřejmě 10. květen.

Nejnovější výpočty podle nizozemského výzkumníka Marca Langbroeka z Technické univerzity v Delftu totiž ukazují, že vstup do atmosféry nastane v sobotu 10. května v 9:51 SELČ ± 20,6 hodiny. Kvůli nízké předvídatelnosti v závěrečné fázi sestupu není možné přesně určit čas, i proto se uvádí širší rozmezí, a ani místo dopadu.

Zóna možného dopadu, jak připomíná list The New York Times, sahá mezi 52. rovnoběžkou severní a jižní šířky, což zahrnuje velkou část obydlených území naší planety. Nejpravděpodobnější možností nicméně zůstává dopad do oceánu.

Je potřeba zmínit, že experti z Keldyšova ústavu aplikované matematiky Ruské akademie věd vstup do atmosféry předpovídají na později: aktuálně jim z modelů vychází 12. až 14. května.

Langbroek, který patří k vědcům zabývajícím se sledováním tzv. vesmírného smetí, už minulý týden předpovídal, že modul znovu vstoupí do atmosféry přibližně 10. května. Odhaduje, že pokud zůstane v celku, dopadne rychlostí 242 km/h.

„Ačkoli to není zcela bez rizika, neměli bychom se příliš obávat,“ uvedl pro list The Guardian. Objekt je podle něj relativně malý, a i kdyby se při průletu atmosférou nerozpadl, „hrozí podobné riziko jako u náhodného pádu meteoritu, kterých se odehraje ročně několik“.

Sonda Kosmos 482 byla součástí sovětského programu Veněra (rusky Venuše), jehož cílem bylo vyslání automatických sond k planetě Venuši. Start proběhl koncem března 1972 z kosmodromu Bajkonur pomocí rakety Molnija-M. Kvůli poruše horního stupně rakety však sonda nedosáhla plánované meziplanetární dráhy a místo toho zůstala zachycena gravitačním polem Země, popisuje Česká astronomická společnost (ČAS) v aktuální tiskové zprávě.

„Podle odtajněných dokumentů z vyšetřování bylo také přistoupeno k oddělení přistávacího pouzdra od družicové platformy. K tomu skutečně došlo v červenci 1972, kdy i západní sledovací stanice detekovaly nový objekt na oběžné dráze,“ doplnil na síti X specialista na kosmonautiku Michal Václavík z České kosmické kanceláře a Fakulty strojní ČVUT v Praze.

S misí Kosmos 482 je podle něj spojeno celkem pět objektů, které se pohybují nebo pohybovaly po oběžné dráze okolo Země. Šlo o samotnou družicovou platformu V-72, třetí stupeň nosné rakety Molnija-M, horní stupeň Blok 2VL, motor pro kompenzaci mikrogravitace a přistávací pouzdro. Až na přistávací pouzdro všechny objekty v letech 1972 až 1983 zanikly.

Onen přistávací modul byl umístěn na velmi protáhlou eliptickou oběžnou dráhu, přičemž od té doby se pohyboval po postupně klesající dráze a po více než půlstoletí se přiblížil k osudovému setkání se Zemí.

Přistávací pouzdro sondy mělo původně přežít sestup do atmosféry Venuše, tedy prostředí s teplotami přes 460 °C, extrémním tlakem a hustou atmosférou. Modul je chráněn polokulovou titanovou schránkou, která byla navržena tak, aby odolala právě takovým podmínkám.

Modul váží přibližně 495 kg a má průměr asi jeden metr. To podle České astronomické společnosti znamená, že nejde o objekt s potenciálem způsobit rozsáhlé škody. Vzhledem k vysoké pravděpodobnosti dopadu do oceánu nebo do neobydlených oblastí se riziko pro veřejnost považuje za nízké.

Stroj Kosmos 482 je vybaven padákovým systémem. Ten měl sloužit k měkkému přistání na Venuši, avšak po více než 50 letech v kosmu se jeho funkčnost považuje za nulovou.

Vědci i amatérští pozorovatelé oblohy budou každopádně v následujících dnech sledovat další vývoj. Pokud bude průlet viditelný v noci nad obydlenými oblastmi, můžeme se dočkat i světelného úkazu připomínajícího meteor. Pokud by k dopadu došlo na pevnině a trosky byly dokonce nalezeny, jednalo by se o cenný artefakt kosmické historie.

Aktuálně se přistávací pouzdro pohybuje po oběžné dráze s výškou perigea (přízemí) 141,4 km a apogea (odzemí) 268 km, jak dále informoval Václavík.

„Podobné případy návratu nefunkčních sond do atmosféry nejsou zcela výjimečné, ale Kosmos 482 je specifický svou konstrukcí, historií i potenciální odolností. Představuje připomínku doby, kdy Sovětský svaz a Spojené státy soupeřily o prvenství v dobývání vesmíru – někdy i za cenu chyb, které zanechaly stopy na oběžné dráze na desítky let,“ uzavřeli tuzemští odborníci z ČAS.