První společný let vesmírných mocností. Před 50 lety se spojily lodě Apollo a Sojuz

Společný projekt Sojuz-Apollo odstartovala „kosmická“ smlouva, kterou v květnu 1972 v Moskvě podepsali americký prezident Richard Nixon a předseda Rady ministrů SSSR Alexej Kosygin. Do té doby používaly Washington i Moskva své vesmírné kroky jak bitevní pole, které odráželo rivalitu.

Nová smlouva slibovala průlom v mezinárodní spolupráci při výzkumu a dobývání vesmíru, kterou projekt Sojuz-Apollo zahájil. Prvotním cílem projektu Sojuz-Apollo bylo vyzkoušet možnosti záchranných operací ve vesmíru.

„Apollo-Sojuz Test Project (ASTP) měl být symbolickým podáním ruky Spojených států a Sovětského svazu uprostřed studené války, ukončením ‚kosmických závodů‘ a počátkem vesmírné spolupráce obou supervelmocí,“ konstatoval popularizátor kosmonautiky a předseda Astronautické sekce České astronomické společnosti Milan Halousek.

A nakonec na oběžné dráze došlo i ke skutečnému potřesení rukou. Ale popořadě.

Velitelem amerického Apolla se stal trojnásobný astronaut Thomas Stafford (absolvoval třikrát vesmírný let), jehož loď Gemini 6 se v prosinci 1965 na oběžné dráze poprvé setkala s plavidlem Gemini 7. Spojovací modul pilotoval Donald Slayton. Třetím členem posádky byl Vance Brand.

Sojuzu velel Alexej Leonov, první člověk na světě, který vstoupil do otevřeného kosmického prostoru (v březnu 1965). Doplňoval ho Valerij Kubasov, který v roce 1969 absolvoval první společný let lodí Sojuz 7 a Sojuz 8.

Před startem museli vědci na obou stranách vyřešit řadu problémů, především rozdílnou konstrukci Apolla a Sojuzu. Sověti například létali s kabinou naplněnou stlačeným vzduchem, zatímco Američané se stlačeným kyslíkem. Aby bylo možné obě směsi propojit, musel být snížen tlak vzduchu Sojuzu a postaven spojovací modul, ve kterém kosmonauti při přechodu z jedné lodi do druhé strávili určitý čas nutný k aklimatizaci.

Posádky se také musely naučit jazyk kolegů, protože komunikace se vedla v jazyku posluchače - Američané hovořili rusky a Rusové anglicky. Navštěvovali se vzájemně v Houstonu a ve Hvězdném městečku u Moskvy, kde se podrobně seznamovali s konstrukcí obou lodí a učili se je řídit.

Přípravy trvaly více než dva roky. Jako první odstartovala 15. července 1975 z kosmodromu Bajkonur v dnešním Kazachstánu vesmírná loď Sojuz 19, týž den večer se z Kennedyho vesmírného střediska na floridském mysu Canaveral odlepilo i Apollo. Na oběžné dráze zaujaly obě lodi ve stanovené době výchozí pozice a začaly se připravovat ke spojení.

To se povedlo o dva dny později k večeru, poté následovaly vzájemné návštěvy posádek, reportáže, společné jídlo, výměny vlajek a dárků. Posádky provedly pokusy s UV zářením, tavbou kovů nebo umělým zatměním Slunce. Cílem nebylo jen provádění vědeckých experimentů, ale i testování možností spolupráce v reálných podmínkách.

„Obě posádky (Thomas Stafford, Vance Brand a Donald Slayton i Alexej Leonov a Valerij Kubasov) se během letu vesmírem dvakrát spojily, navštívily loď svých partnerů a uskutečnily několik televizních reportáží,“ shrnul Halousek.

První spojení obou lodí trvalo 44 hodin, po krátkém rozpojení se obě kosmická plavidla znovu spojila na necelé tři hodiny.

Toho dne, 19. července odpoledne, se už lodě definitivně rozpojily. Sojuz 19 přistál po téměř šestidenním letu 21. července 1975 u Arkalyku v Kazachstánu a Apollo po devítidenním letu 24. července 1975 v Tichém oceánu nedaleko Havajských ostrovů. Mise tak byly úspěšně završeny.

Mise ASTP byla posledním startem kosmické lodě Apollo. Následujících téměř šest let Američané prožili v očekávání startu prvního raketoplánu: Columbia. K tomu došlo až 12. dubna 1981.

Na další vesmírné spojení si svět musel počkat dlouhých 20 let. V roce 1995 se spojil americký raketoplán Atlantis s ruskou orbitální stanicí Mir.