Propadající se antarktický led odhaluje masivní úbytek vody ve skrytém jezeře

Měnící se tvar prohlubně rovněž pomohl vědcům z Kangwon National University v Jižní Koreji rekonstruovat, jak k odtoku docházelo. Výsledky výzkumu byly publikovány v časopise Scientific Reports.

Kromě hlavního jezera poskytly vodítka k tomu, kam se voda mohla dále ubírat, i nedaleké oblasti s vyvýšeným a pokleslým ledem.

Jakmile zaplavené jezero ztratí vodu, led nad ním se může propadnout. Když se jezero naplní, povrch se naopak nadzvedne. Tyto pohyby umožňují odborníkům zkoumat vodní plochy, které nemohou přímo vidět.

Sledování vody je důležité, protože může snižovat tření mezi ledem a podložím, což ovlivňuje, jak snadno se ledovce posouvají.

Družice však neměří výšku povrchu souvisle, ale pouze podél svých přeletových drah. Mezi nimi tak zůstávají oblasti bez přímých měření. Komplikací také je fakt, že se ledovec neustále pohybuje směrem k moři a nejen nahoru a dolů, a to kvůli poklesu či vzestupu hladiny jezera.

Aby vědci pohyby od sebe oddělili, porovnali radarové snímky z družice Sentinel-1 pořízené s odstupem 24 dnů s referenčním obdobím, kdy se oblast jezera jevila jako stabilní. Porovnáním snímků dokázali běžný pohyb ledovce odfiltrovat a odhalit pokles způsobený odtokem vody z jezera.

Analýza odhalila přibližně kruhovou plochu klesajícího ledu o rozloze asi 61 čtverečních kilometrů. Uprostřed se povrch během pěti let snížil o přibližně 6,4 metru. Průměrné poklesnutí v celé postižené oblasti činilo přibližně 1,3 metru. Kombinací zmapované plochy s poklesem povrchu získali vědci odhad množství ztracené vody.

K většině pohybu došlo už na začátku měření. Střed se v letech 2016 až 2017 propadl o přibližně 3,8 metru, poté se tempo poklesu výrazně zpomalilo. Prohlubeň postupně zvětšovala svou hloubku, přičemž nebyly zaznamenány téměř žádné známky výrazného opětovného vyzdvižení.

„Tento vývoj naznačuje spíše dlouhodobé odtokové procesy nebo opakované částečné odtoky než jednorázový katastrofický výtok,“ píší výzkumníci.

Okolní led poskytl další vodítko. Po proudu od Kronštadského jezera se jeden kruhový útvar zvedal, zatímco další dále klesal.

Toto uspořádání by mohlo ukazovat na vodu opouštějící Kronštadské jezero, naplňující sousední jezero a odtékající z jiného jezera dále po proudu. Pozorování naznačují možné propojení, ale přímo nesledují tok vody mezi nimi.

Vědci upozorňují, že jejich odhad změn množství vody v podledovcových jezerech má určité nejistoty. Vychází totiž z pohybů povrchu ledovce, které nemusejí být způsobeny pouze přítokem nebo odtokem vody, ale také změnami proudění samotného ledu. Přesnější informace o velikosti, tvaru a propojení jezer by proto přinesla až přímá měření v terénu.

Pozorované změny na povrchu ledovce zatím pomáhají určit konkrétní místa, na která by se měl další výzkum zaměřit. Sledování oblastí, kde ledový povrch klesá, a míst v jejich blízkosti, kde naopak stoupá, by mohlo pomoci propojit dosud izolované poznatky o vodě ukryté pod ledem a vytvořit mapu tamního odvodňovacího systému.

Ameryho šelfový ledovec, poblíž kterého se nachází Kronštadské podledovcové jezero.