Článek
Jak se za těch 35 let proměnil obchod s drogami v Česku?
Počátkem 90. let přišel obrovský boom afghánského heroinu. Skokově tady vznikly kohorty uživatelů, zejména ve velkých městech jako je Praha, Brno, Ústí nad Labem. Heroin sem nejčastěji dovážely albánské kriminální skupiny, které byly napojené na turecké.
To byly doby, které jsou dnes nepředstavitelné. Například jeden distributor v Praze procházel různými místy a konzumenti to věděli, takže se za ním táhlo třeba 150 lidí, kteří si šli drogy koupit. A cestou páchali drobnou majetkovou činnost - vloupání do vozidel a do sklepů, krádeže hasicích přístrojů. A to šmelili v zastavárnách… To byla taková dřevní doba.
V polovině devadesátek tu také bylo období velké klubové distribuce. Zejména v centru Prahy byly bary, kde se prodával heroin jako v samoobsluze.
A co pervitin, o kterém se říká, že je Made in Czech Republic. Kdy se začal objevovat v masivnějším měřítku?
První sláva byla už předválečná, protože v roce 1937 si německá farmaceutická firma Temmler Werke nechala patentovat název léčivého přípravku „pervitin“, který je dodnes chráněnou známkou. Začali vyrábět na českoněmeckém pomezí nahoře v Lužici pervitin, který šel za války v různých formách hodně do armády.
Jako co?
Jako stimulant. Všichni z něj byli příjemně překvapeni, protože se to testovalo na studentech vysokých škol, kteří dosahovali lepších studijních výsledků a měli lepší výkonnostní testy.
Skončila válka a vlivem společenských poměrů se v tehdejším Československu začala vyvíjet drogová scéna úplně jinak než ve zbytku Evropy. Když se podívám na předrevoluční případy týkající se drog z dovozu, tak byly téměř bezvýjimečně spojeny s diplomaty, se zahraničními studenty.
Pokud se tady před sametovou revolucí zachytil hašiš, kokain nebo heroin, tak to vždy mělo tuto vazbu - prostitutka pro zahraniční klientelu, diplomat, zahraniční student.
Domácí výroba nebyla žádná?
Byly to všechno náhražkové věci. Protože nebyl heroin, tak se tady vyráběl takzvaný „braun“. Dělal se z dostupných opioidních analgetik, kdy vznikal opravdu velmi hnusný preparát, který bych asi připodobnil k dnešním kodeinovým šlemům (slizům), kterým na východ od nás říkají „krokodýl“, jak jim rozežírá tkáně. To jsou velmi primitivní opiáty, které se extrahují z léčiv a pak se intravenózně aplikují.
Pervitin u nás zdomácněl jako náhražka stimulantů, které byly za železnou oponou nedostupné - kokainu, amfetaminu, MDMA… Vyrábělo se to na komunitním základě.
Co to znamená?
Když jsem přišel do policejních služeb, kolegové mě učili, že v Praze je osm klíčových vařičů, kteří se znají, navzájem si vypomáhají, když někdo něco nemá, navzájem se edukují a pořád dokola se zavírají. A takhle to bylo i v regionech. I tam se o těch lidech vědělo, protože recidiva byla téměř 80 procent. Oni celý život prostě jenom vařili.
Tento komunitní model tady z části přetrval dodneška, čímž jsme trochu jiní než ostatní evropské země, protože takový výsev malých komunitních laboratoří nikde v Evropě nenajdete. Je to v Indonésii, ve Spojených státech, ale v Evropě ne.
Platí, že jsme se v průběhu let stali velmocí přes pervitin?
Určitě jsme se stali velmocí v tom smyslu, že všechny okolní státy, které s námi sousedí, si jej od nás odebíraly. Dokonce tu byly snahy dát tomu nějaký plně komerční rozměr.
Jednu měly ruskojazyčné skupiny, které se za využití poměrně brutálního násilí snažily osedlat si klíčové vařiče, potřít konkurenci a získat lokální monopol. Ale těm se to nikdy nepodařilo tak, jako to má třeba mafie Jakuza v Japonsku. Ta udržuje vysokou úroveň ceny pervitinu, protože se vypořádá s každým, kdo by ho chtěl v Japonsku vyrábět, a kontroluje dovozní ceny. Tím pádem má stoprocentní monopol.
Podruhé se to dělo zhruba od roku 2008 až 2010, kdy do velkoobjemových produkcí naskočily vietnamské skupiny. Nejdřív šlo o pěstírny konopí a z nich Vietnamci přešli na produkce pervitinu ve velkých objemech. Nebyly určeny pro český trh, ale na vývoz.
Takže mezi lety 2010 až 2018 jsme měli poměrně hodně starostí s tím, že velké objemy našeho pervitinu končily v celé Evropě, ale i v jihovýchodní Asii a Oceánii. Šlo to do Japonska, na Nový Zéland, do Indonésie.
Máme tu podobné velkovýrobny i dnes?
Má to jinou podobu. Oni se naučili v čase diverzifikovat riziko, takže pokud dnes odhalujeme pěstírny, tak jsou do 500 kytek.
Kdysi to bylo jak velké?
To bylo i tři tisíce rostlin. Třeba u Kladna měli na sklizeň dokonce kombajn.
Které drogy v Česku nejvíce zabíjely?
Pokud jde o nelegální drogy, určitě opiáty, které zahrnují i některé opioidní léky, a pak pervitin. To je pro nás dodneška látka, která má největší doprovodná rizika, zdravotní, ale i z pohledu společenských nákladů.
Rizikových uživatelů drog je v Česku odhadem okolo 50 tisíc. A 80 až 85 procent připadá na pervitin. Opiátoví uživatelé u nás byli, s výjimkou zmíněného počátku 90. let, vždy okrajoví.