Článek
Vyplývá to z nové studie zveřejněné v odborném časopise Nature Communications. Vědci použili vylepšené modelové simulace, které podrobněji zohledňují pronikání mořské vody pod ledovec.
Zatímco průměr předchozího souboru modelů odpovídal příspěvku Thwaitesova ledovce ke zvýšení globální hladiny moří přibližně o 15 milimetrů do roku 2100, nové simulace ukazují až na zhruba 30 milimetrů. Jde tedy přibližně o dvojnásobek.
Autoři studie se zaměřili na pronikání relativně teplé oceánské vody pod ledovec. Ta urychluje jeho tání zespodu a přispívá k jeho destabilizaci. Mořská voda přitom může pronikat několik kilometrů za hranici, kde Thwaites přestává spočívat na mořském dně a začíná plavat.
Tento mechanismus popsaly už předchozí výzkumy, dosavadní modely však podle autorů nové studie dostatečně nezohledňovaly jeho rozsah ani dopady.
Výzkumníci proto tento proces podrobněji zahrnuli do počítačového modelu a jeho výsledky porovnali se skutečným vývojem ledovce mezi lety 1996 a 2023. Model se zahrnutím několik kilometrů široké zóny pronikání vody výrazně lépe odpovídal pozorovanému ztenčování objektu, jeho zrychlování i ústupu směrem do vnitrozemí.
Odtok ledu přes hranici ukotvení ledovce (a) se v posledních letech zvyšuje, zároveň se zrychluje i jeho ztenčování (b).
Pozoruhodné je, že simulace počítají s neměnnými klimatickými podmínkami. Výrazný úbytek ledu tedy vychází i bez dalšího oteplování oceánu. Pokud by se podmínky v následujících desetiletích pro tání dále zhoršovaly, mohl by být úbytek ještě větší.
Mohl by přijít o důležitou oporu
Znepokojivým výsledkem studie je také možnost, že by Thwaitesův ledovec mohl už kolem roku 2038 ztratit kontakt s podmořským hřbetem Mouginot, který v současnosti pomáhá brzdit jeho ústup. Ztráta této opory by mohla ústup urychlit, protože dále směrem do vnitrozemí se mořské dno z velké části prohlubuje.
Takto rychlý vývoj ovšem vychází pouze z části simulací, které předpokládají rozsáhlejší pronikání mořské vody pod led. V jiných scénářích se Thwaites od hřbetu odpoutává až ve druhé polovině století, případně na něm zůstává ukotvený až do roku 2100.
Příslušný ledovec se nachází v západní Antarktidě a svou rozlohou bývá přirovnáván k Velké Británii. Patří mezi nejrychleji se měnící ledovce Antarktidy a jeho destabilizace je považována za jedno z významných rizik spojených s budoucím zvyšováním hladiny oceánů.
Jeho úplná ztráta by znamenala zvýšení globální hladiny moří přibližně o 65 centimetrů a mohla by přispět také k destabilizaci dalších částí západoantarktického ledového příkrovu. Takový vývoj se však v nejbližších desetiletích neočekává.
I několik centimetrů navíc je nicméně při dlouhodobém růstu hladiny moří významných. Každý další příspěvek zvyšuje riziko častějších pobřežních záplav, eroze pobřeží či pronikání slané vody do podzemních vod v nízko položených oblastech.
