Přichází letní slunovrat: Období bez skutečných nocí

Během čtrnácti dnů před a po slunovratu u nás nenastává tzv. astronomická noc, ale jen astronomický soumrak. Hvězdy lze sice stále sledovat, ale značně omezeně. Některé galaxie a mlhoviny na nočním nebi nelze pozorovat vůbec.

Kvůli tomu se v tomto období dokonce neprovozují některá astronomická pozorování, protože je v noci „moc světla“.

Kdy se k nám hvězdy zase vrátí ve své plné kráse? A co je to vlastně ten soumrak?

Soumrak se dělí na tři typy, a to na občanský, nautický a astronomický. Občanský soumrak nastává ve chvíli, kdy se střed Slunce nachází asi šest stupňů pod horizontem. Ve chvíli, kdy začne pod obzor klesat i zbytek slunečního kotouče, pak nastává soumrak nautický. Když se slunce dostává mezi 12 až 18 ° pod horizont, přichází astronomický soumrak.

Až ve chvíli, kdy slunce klesne pod hranici 18 stupňů, můžeme mluvit o skutečné astronomické noci. Směrem k ránu se situace opakuje v opačném pořadí a končí východem slunce.

V tuzemsku je doba trvání občanského soumraku nejdelší právě v této době, kdy je jeho trvání přibližně 45 minut. Během něj lze venku vykonávat běžné aktivity, případně i číst knihu. Naopak nejkratší je v období rovnodennosti, kdy končí asi po 35 minutách.

Nautický soumrak, jak prozrazuje název, má co do činění s lodní dopravou. Lodě se na svých cestách kdysi orientovaly výhradně pomocí hvězd. Právě v této druhé fázi soumraku už bylo možné spatřit některé nejjasnější hvězdy. Současně ale obloha ještě není tak tmavá, aby nebylo možné určovat přesný směr, stále byla vidět mořská hladina či vzdálené objekty. V této fázi se prováděla ta nejdůležitější měření nutná pro správnou navigaci.

Astronomický soumrak už přináší tmavou oblohu. Spatříme na ní většinu jasnějších hvězd. Kontury pásu Mléčné dráhy jsou ale velmi nevýrazné a objevují se jen na fotografiích s delší expozicí. Jas noci se mění se zeměpisnou šířkou, kvůli tomu například ve Šluknovském výběžku nenastává astronomická noc přibližně od konce května. Na druhé straně jižněji od našich hranic, například v Rakousku, Itálii či Chorvatsku se astronomická noc vyskytuje po celý rok. Jako příklad uveďme Bratislavu, kde „skutečná noc“ trvá jen od 0:19 do 1:28, směrem na jih se tato doba prodlužuje.

Na sever od našich hranic je situace zcela opačná. Za polárním kruhem v době slunovratu Slunce pod obzor nezapadá vůbec. Přibližně od 60. rovnoběžky celou noc trvá jen občanský soumrak, Slunce zde neklesá pod hranici 6° pod horizont, díky tomu v těchto oblastech nastávají tzv. bílé noci.

Astronomické léto začne letos v sobotu 21. června ve 4:43 SELČ, kdy Slunce vstoupí do znamení Raka. Rozdíly v nástupu a délce noci najdeme i na tak malé ploše, jako je Česko.

Například v Praze potrvají dny bez astronomické noci až do 12. července, kdy bude tato noc trvat asi jen 15 minut. Na konci července už ale v metropoli potrvá „skutečná“ noc tři hodiny a 28 minut. Ve stejné době České Budějovice zaznamenají už astronomickou noc o délce tři hodiny a 47 minut. S postupujícím létem se začnou dny pomalu opět zkracovat až do zimního slunovratu, který letos nastane 21. prosince v 16:02.

Období kolem slunovratu je navíc vhodnou dobou na pozorování nočních svítících oblak (NLC). Jedná se o oblačnost, která se nachází v mezosféře ve výšce okolo 80 až 85 km nad zemí.

Díky tomu, že se Slunce nedostává tak nízko pod obzor, dopadají části jeho paprsků na tuto oblačnost, což se projeví jako bělavě zářivé chomáčky mraků na severním obzoru.