Při ražbě metra D objevili nový druh prvohorního členovce

Unikátní nález drobné, zhruba dvoucentimetrové fosilie na haldě kamení vytěženého při ražbě podzemní dráhy nedávno učinil Radek Labuťa – sběratel zkamenělin a majitel muzea Trilopark. Exemplář proto přinesl Lukáši Laiblovi z Geologického ústavu AV ČR, který se coby paleontolog specializuje na fosilní členovce.

„Ukázalo se, že jde o dosud neznámý druh, blízce příbuzný trilobitům. Na rozdíl od nich však měl jen měkký krunýř. Pojmenovali jsme ho Soomaspis labutai, na počest jeho objevitele. Nález Radka Labuti je tak trochu, jako kdybyste ve Vltavě z ničeho nic objevili velekraba japonského,“ popsal Lukáš Laibl fosilii, která bude k vidění ve stálé expozici Národního muzea, kam ho nálezce věnoval.

Praha stojí z velké části na horninách z časů prvohor, tedy před 541 až 252 miliony lety. Při větších stavebních pracích se pravidelně nacházejí zkameněliny – například trilobiti, hlavonožci nebo dávní ostnokožci.

Soomaspis labutai byl malý členovec s oválným „ocáskem“ a krunýřem pokrytým drobnými jamkami. Žil v období před nástupem rozsáhlého zalednění, které vedlo k prvnímu hromadnému vymírání na Zemi.

Určit jeho stáří bylo poměrně snadné. „Ražbu metra D dlouhodobě sleduji a vedu si podrobnou dokumentaci o horninách a zkamenělinách prakticky v každé části tunelu… Podařilo se nám dohledat, odkud materiál pochází. Víme tak, že jde o spodní vrstvy tzv. králodvorského souvrství,“ vysvětluje spoluautorka studie Jana Bruthansová z Národního muzea.

Výsledný popis nového druhu prezentuje vědecký článek, který vyšel ve speciálním čísle časopisu Bulletin of Geosciences. Kromě AV ČR a Národního muzea na něm spolupracovali i jejich kolegové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Univerzity ve Flinders v Austrálii.

Nejbližší známý příbuzný tohoto druhu, Soomaspis splendida, byl v 90. letech minulého století nalezen v jižní Africe. Pochází z hornin starých asi 443 milionů let a žil tedy v době, kdy ledovce z konce ordoviku tály a oteplovalo se.

„Soomaspis splendida z jižní Afriky byl považován za mimořádně vzácný druh a dlouho jsme si mysleli, že šlo o lokální zvláštnost – jakéhosi ordovického endemita. Díky nálezu z Prahy ale víme, že různé druhy rodu Soomaspis musely obývat rozsáhlé oblasti tehdejšího kontinentu Gondwany,“ popsal paleontolog Laibl s tím, že dnešní Prahu a jižní Afriku od sebe tehdy dělily tisíce kilometrů.

„Zatímco Soomaspis labutai žil ještě před ordovickou dobou ledovou a hromadným vymíráním, jeho jihoafrický příbuzný se objevuje až po něm. Zdá se, že tito nenápadní členovci dokázali přežít prudké klimatické výkyvy, které vyhubily mnoho jiných živočichů. Dá se říct, že šlo o dávné ‚survivory‘,“ řekl vědec.

Lukáš Laibl současně dodal, že jejich tajemstvím bylo nejspíš to, že obývali hlubší části moře, kterých se klimatické změny příliš nedotkly, a zvládli přežít v prostředí s nízkým obsahem kyslíku.