Pod hladinou moře odhalili archeologové ztracené sídliště z doby kamenné

Projekt, o kterém tento týden informovala mj. agentura AP, zahrnuje vědce z muzea Moesgaard u Aarhusu, z britské Univerzity v Bradfordu a Dolnosaského institutu pro historický výzkum pobřeží v Německu.

Cílem iniciativy je odhalit mezolitická osídlení, která byla pohřbena pod vodou nedlouho po konci doby ledové, a zároveň lépe porozumět životu tehdejších přímořských komunit - podle toho, jak se měnila krajina v důsledku stoupající hladiny moře.

Podmořský archeolog Peter Moe Astrup podle serveru CBS News vysvětlil, že dosavadní nálezy pocházejí z osídlení, které se původně nacházelo přímo na pobřeží.

„Nacházíme se na dávném pobřeží, objevili jsme sídliště, které tehdy leželo přímo u moře. Naším cílem je porozumět tomu, jak vypadal každodenní život lidí v takové přímořské osadě,“ uvedl.

Po poslední době ledové došlo k prudkému tání ledovců, což vyvolalo zvýšení hladiny moří. Před přibližně 8500 lety hladina stoupala tempem asi dva metry za století.

Archeologové z Moesgaardského muzea vykopali na tomto místě v Aarhuském zálivu při východním pobřeží Jutského poloostrova oblast cca 40 m², kde objevy zahrnují zvířecí kosti, kamenné nástroje, hroty šípů, zub tuleně či malý dřevěný nástroj – vše velmi dobře zachované.

Astrup tato naleziště přirovnal k „časovým kapslím“: díky bezkyslíkovému prostředí, které vytvořilo mořské dno, se zde dřevo, ořechy, ale i další organický materiál dochovaly ve výborném stavu.

Badatelé nyní velmi pomalu a citlivě sbírají nalezené fragmenty za pomocí podvodního vysavače, aby mohli analyzovat jednotlivé artefakty a možná odhalit i harpuny, rybářské háčky nebo struktury spojené s lovem ryb.

Doprovodný výzkum zahrnuje dendrochronologii – analýzu letokruhů stromů. Podvodní pařezy zanesené bahnem a sedimentem lze přesně datovat, což umožňuje sledovat postup stoupání mořské hladiny. Pod mikroskopem jsou vidět přesné roky, kdy stromy u pobřeží zahynuly, a z nich je možné rekonstruovat, jak voda postupně pohlcovala lesy a sídla.

Tento výzkum slibuje mnohé cenné poznatky o adaptaci našich předků na rychle měnící se krajinu, a zároveň rezonuje s dnešními problémy: naučit se, jak se společnost vypořádá s postupným táním ledovců a stoupajícími mořskými hladinami, je v době změny klimatu zásadní.

„Je těžké přesně říct, co to pro lidi znamenalo, ale jasně to mělo obrovský dopad, protože to zcela změnilo krajinu,“ uzavřel Astrup.

Zájmy o následné fáze výzkumu nekončí. Po relativně klidných vodách zálivu Aarhus se archeologové chystají pokračovat do drsnějšího prostředí Severního moře, aby prozkoumali další podobná místa, včetně oněch prostor, které kdysi spojovaly Británii s kontinentální Evropou, známé jako Doggerland.