Po stopách perzekuce afrických Němců. Archeologové z ČR a JAR odhalili internační tábor

Jihozápadní Afrika (dnes Namibie) a Východní Afrika (Tanganika, Rwanda a Burundi) byly do roku 1919 německými koloniemi. Německé obyvatelstvo zde tvořilo počtem menšinovou, ale hospodářsky a politicky elitní skupinu. Po versailleské konferenci, která s první světovou válkou ukončila i existenci německé koloniální říše, se tito farmáři, těžaři, řemeslníci a obchodníci dostávali pod stále silnější britský tlak.

Po vypuknutí 2. světové války byli jako potenciálně nepřátelští cizinci dospělí muži z této komunity internováni v několika detenčních zařízeních. Jedno z nich, nazývané Camp Andalusia, se nacházelo v centrální části JAR u městečka Jan Kempdorp. Bylo tu internováno asi 1200 mužů.

„K africkým Němcům se zde připojili příslušníci Říše, kteří se nacházeli na britských územích na jihu Afriky, a také posádky zabavených německých obchodních lodí. To, co následovalo po skončení války v letech 1946–1948, pak důvěrně známe i z evropských dějin,“ poznamenal vedoucí expedice z Archeologického ústavu AV ČR Praha Jan Hasil.

„Přestože se internovaní Němci během války samozřejmě nemohli dopouštět nepřátelské činnosti nebo dokonce válečných zločinů, následovala vlna nucených repatriací celých rodin zpět do Německa pod hlavičkou kolektivní politické nespolehlivosti,“ vysvětlil.

Na základě historických plánů a leteckých fotografií znovuobjevili čeští archeologové se svými jihoafrickými kolegy letos v květnu po 80 letech stavební pozůstatky budov tábora, mezi nimiž dominuje několik desítek bungalovů, jichž bylo původně na dvě stovky.

„Vědělo se, že tábor stál na pozemcích farmy zvané Andalusia, ale přesná topografie chyběla. Tím pádem nebylo ani jasné, které ruiny v širším okolí souvisejí s táborem a které s kasárnami jihoafrické armády, respektive civilním osídlením, ani jakým způsobem a kde přesně je tábor dochován či zničen,“ upřesňuje Jan Hasil.

Bungalovy, typizované montované domky z vlnitého plechu, obývala vždy šestice internovaných. S jejich strohým vojenským stylem podle odborníků ostře kontrastují předzahrádky vyskládané z místních kamenů či jakéhokoli jiného dostupného materiálu, v nichž internovaní pěstovali ovoce, zeleninu i okrasné květiny.

Svědčí o tom také řada akvarelů vytvořených obyvateli tábora, které uchovává Museum Café v Jan Kempdorpu.

„Dokumentace reliktů jednotlivých budov a táborové infrastruktury byla provedena pomocí dronu a moderních geodetických metod zajišťujících centimetrovou přesnost měření. Výstupem budou ortofotomapy celého areálu tábora a detailní 3D modely. Jako kdybychom si Camp Andalusia přivezli s sebou domů do Evropy,“ uvedl Petr Hasil, specialista na 3D z plzeňské ZČU.

Vědci budou s materiály dále pracovat, nabízejí se též další možné výkopové práce v budoucnu.

„Porozumění fenoménu internačních táborů z pohledu archeologie konfliktů a péče o jejich hmotné pozůstatky jsou klíčem k tomu, abychom pochopili, jak se formovala moderní doba. Lokalita Andalusia je spojena i s jihoafrickou válkou (1899–1902), tábory nucených prací pro černochy poblíž Jan Kempdorpu a Kimberley a koncentračními tábory pro černochy a Búry v našem regionu i po celé Jižní Africe. Taková místa konfliktů se stávají součástí globálního příběhu, jak jej vyjadřuje náš společný projekt a vize propojené humanity,“ dodal na závěr Garth Benneyworth ze Sol Plaatje University.