Článek
Nad Novou Vískou na Karlovarsku se nachází místo, kolem kterého lidé po desetiletí procházeli s vědomím, že se zde odehrálo něco tragického. Je osazené takzvaným Kaunznerovým křížem, jen málokdo však mohl s jistotou říct, že ví, co přesně se pod ním skrývá.
Teprve letos na jaře archeologové definitivně potvrdili, že se zde nachází hromadný hrob čtyř německých sedláků z Nové Vísky. Muži byli za nedovolené držení zbraní po mimořádném soudu zastřeleni 9. června 1945, jen několik týdnů po skončení druhé světové války. „Konec války nepřinesl pouze radost a úlevu. Panoval zde chaos a obavy, co přinesou následující dny. Pro úřady bylo prioritou zajistit zde pořádek a právní řád,“ říká Zdeňka Kučerová z platformy Paměť národa.
O skutečných příčinách události i o tom, kdo ji inicioval a provedl, se však dochovalo jen pramálo informací. Většinu z nich si navíc lidé předávali pouze ústně.
Na tragédii ale všichni nezapomněli. Jedním z těch, kteří ke kříži pravidelně přicházeli, byl Josef Braun mladší, syn jednoho ze zastřelených mužů. Na rozdíl od většiny původních obyvatel Nové Vísky mohl po válce zůstat. Společně s matkou a sestrou nebyl odsunut, mimo jiné díky své profesi malíře porcelánu, která byla pro porcelánku ve Stružné důležitá.
80 let čekání na odpověď
Historická svědectví letos doplnily i hmatatelné důkazy. Archeologický výzkum, který předcházel plánované úpravě pietního místa, odhalil v hloubce necelého metru kosterní pozůstatky čtyř mužů. Výzkumníci z Katedry archeologie Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni pracovali s maximální pietou. Ostatky proto zůstaly na místě a nebyly exhumovány.
„Předstihový záchranný archeologický výzkum prokázal, že se u Kaunznerova kříže skutečně nachází hromadný hrob čtyř osob. Zjištěné skutečnosti naznačují, že byli na místě zastřeleni a vhozeni do mělké jámy,“ vysvětluje vedoucí katedry Pavel Vařeka.
Potvrzení existence hrobu zároveň otevřelo cestu k obnově místa, které léta chátralo a pomalu mizelo z krajiny i z paměti lidí. Z iniciativy prezidenta Rotary Klubu Karlovy Vary Jana Škody se podařilo spojit historiky, archeology, restaurátory, studenty i dobrovolníky a vrátit místu důstojnost. Původní žulový sokl prošel obnovou a na jeho vrchol se vrátil kříž. Tentokrát však v podobě současného uměleckého díla.
„V rámci naší klubové činnosti se podařilo uskutečnit projekt, který je v mnoha ohledech jedinečný a pevně věřím, že bude inspirací pro obdobné iniciativy. Kromě historického aspektu a neocenitelného přínosu pro komunitu si nesmírně vážím toho, že tento projekt spojuje lidi, prohlubuje mezilidské vztahy a buduje pevnější sounáležitost,“ míní Jan Škoda.
Nad Vískou zavládlo ticho
Za výslednou podobou stojí měsíce práce studentů Střední uměleckoprůmyslové školy keramické a sklářské v Karlových Varech, zdejších pedagogů, sklářů i řemeslníků.
Než studenti začali kreslit první návrhy nové podoby kříže, vydali se přímo na místo. Právě tam podle vedoucího oboru Design skla Petra Larvy pochopili, že nepůjde o běžné školní zadání.