Článek
Za pozorováním je ovšem potřeba vycestovat daleko od měst do oblastí s minimem rušivého světelného znečištění, doporučují ve společném tiskovém prohlášení Fyzikální ústav Slezské univerzity v Opavě a Česká astronomická společnost.
Pozorovat je můžeme déle než měsíc okolo maxima roje, avšak nejvíce jich padá právě v době, kdy se Země ocitá v nejhustší oblasti proudu meteoroidů, tedy vždy kolem 12. srpna.
Název meteorického roje Perseid je odvozen od souhvězdí Persea, z jehož směru meteory vlivem perspektivy zdánlivě vylétají. Meteoroidy roje Perseid vstupují do atmosféry rychlostí 59 km/s a začínají zářit ve výšce okolo 120 km nad povrchem Země. Pohasínají níže, v případě větších „kusů“ i méně než 80 km nad zemským povrchem.
Namodralá mlhovina ve tvaru olihně. Český fotograf pořídil snímek z okraje Mléčné dráhy
Jelikož souhvězdí Persea u nás vůbec nezapadá, létají meteory po celou noc. Nejvíc jich ale spatříme od půlnoci až do rozbřesku - v té době je totiž Perseus velmi vysoko nad obzorem.
Meteory vyhlížejte hlavně o víkendu, radí astronomové
První meteory z Perseid jsou zpravidla pozorovány již 17. července, poslední 24. srpna. Nejvíce jich však padá okolo maxima, které nastane v neděli 13. srpna dopoledne. Protože po maximu už aktivita prudce klesá, nejvhodnější je úkaz pozorovat o víkendu ze soboty 12. na neděli 13. srpna, tedy v noci maxima.
Podmínky jsou letos podle astronomů téměř ideální, na obloze bude Měsíc ve fázi úzkého srpku, který vychází až časně ráno a nebude příliš rušit svým svitem. Bude tedy možné spatřit i nejslabší meteory, na jejich pozorování je nicméně potřeba být daleko od velkých měst.
Jasný bolid (tj. velmi jasný meteor) z roje Perseid v noci maxima roje v roce 2018. Na místě bolidu zůstala výrazná zářící stopa (její vývoj je vidět ve vložených oknech)
Mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ranní zazáří každou hodinu přibližně 80 meteorů, z toho 10 až 20 může být opravdu velmi jasných. Záležet bude ale samozřejmě i na tom, jak bude „spolupracovat“ počasí.
| První zmínky o úkazu pocházejí z poloviny 3. století našeho letopočtu v souvislosti s umučením svatého Vavřince. Ten byl jedním z církevních hodnostářů strážících majetek v Římské říši. Při pronásledování křesťanů prý neuposlechl příkaz krutého římského císaře Valeriána odevzdat církevní majetek vládci a raději jej rozdal chudým. Podle zaznamenaných svědectví několik dní po jeho popravě 10. srpna 258 padaly z nočního nebe „třpytivé slzy“. Od této události jsou Perseidy lidově označovány jako „slzy svatého Vavřince“. |
Že jsou Perseidy astronomickým úkazem, prokázal italský astronom Giovanni Schiaparelli (1835-1910) v druhé polovině 19. století. Jako první na světě popsal přímou spojitost meteorů s kometami a určil, že Perseidy mají svůj původ v prachových částicích uvolněných z periodické komety 109P Swift-Tuttle.
Kometa s periodou 134 let se naposledy nacházela nejblíže Slunci v roce 1992 a znovu projde přísluním až v roce 2126.
K Zemi se blíží vulkanicky aktivní kometa. Rostou jí „rohy“
Pravidelně nám ji ale připomíná roj Perseid tím, jak Země každý rok mezi 17. červencem a 24. srpnem prochází na své dráze prachovým proudem rozptýleným za kometou.
Prachové částice zvané meteoroidy se střetávají se Zemí a v atmosféře zazáří jako meteory (lidově „padající hvězdy“). Protože tyto částice mají rozměry zpravidla menší než zrnka písku a jsou složeny z křehkého kometárního materiálu, při průletu atmosférou se vypaří.
Superbolid nad Bavorskem. Astronomové vysvětlují, co se přesně stalo
FOTO: Nejkrásnější fotografie srpnového superúplňku ze všech koutů světa
