Článek
Vědci Tomáš Pánek a Michal Břežný z Katedry fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty OU ve spolupráci s Oliverem Korupem z německé Postupimské univerzity pro své závěry využili zkoumání již známých a mimořádně ničivých megasesuvů.
Nebezpečné sesuvy se na Zemi objevují v nejrůznějších velikostech, a to od menších posunů hornin, které by zaplnily několik místností, až po gigantické události, při nichž se dá do pohybu tolik hmoty, že by to vystačilo na desítky celých hor.
Kdyby ten nejmenší ze sesuvů, jaký nastal v minulosti na územích nyní zkoumaných ostravskými vědci, hypoteticky zasáhl například Beskydy, byly by jeho následky tragické.
„I ten nejmenší sesuv z této námi zkoumané skupiny by znamenal, že by se velká část masivu Lysé hory uvolnila a zasypala úpatí Beskyd až po Frýdek-Místek. I z toho je patrné, jak tragické následky by měl podobný sesuv v kterékoliv hustě obydlené oblasti světa. Přitom je překvapivé, že rozšíření těchto obřích sesuvů na pevnině dosud nikdo systematicky nezmapoval,“ uvedl jeden z vědců Tomáš Pánek.
Dodal, že o těchto jevech se totiž více ví, pokud se dějí na mořském dně nebo dokonce na povrchu jiných planet a měsíců než na souši.
Sesuv půdy v thajském Phuketu, 23. srpna 2024
Ve své studii zveřejněné v prestižním časopise Communications Earth and Environment z portfolia Nature se ostravští vědci zabývají i tím, že rozšíření megasesuvů není, na rozdíl od dřívějších předpokladů, ovlivněno strmostí svahů, typem hornin ani klimatem.
Rozhoduje typ reliéfu
Rozhodující je podle odborníků typ reliéfu, v němž se odráží geologická historie dané krajiny. Analýzy známých megasesuvů ukázaly, že téměř dvě třetiny z celkového objemu těchto obřích sesuvů spadají do oblastí s vulkanickým nebo sedimentárním podložím.
„Nejohroženější místa se pak obvykle nacházejí do 50 kilometrů od významných geologických zlomů. K těmto závěrům dospěli pomocí pokročilé statistické metody zvané Bayesova regrese, která jim umožnila porovnat vliv různých faktorů na vznik megasesuvů,“ vysvětlil popularizátor vědy a umělecké činnosti OU Jiří Gregor.
Vědci jejich rozsah vyjadřují v kubických metrech, tedy v objemu. „Pro představu: jeden kubický metr je asi velikost domácí lednice. U největších sesuvů, tedy těch megasesuvů, už mluvíme o objemu přesahujícím jeden kubický kilometr, tedy miliardu takových lednic. Takto obrovských sesuvů bylo na celé planetě dosud zaznamenáno jen něco málo přes čtyři stovky. Poslední z nich se odehrál v roce 2008 při ničivém zemětřesení v čínském Sečuánu,“ upozornil Gregor.
Výzkum ostravských geomorfologů byl realizován v rámci projektu Operačního programu Jan Amos Komenský.
