Článek
Po více než roce výzkumu byla loď identifikována jako Earl of Chatham, válečné plavidlo z 18. století, které se zúčastnilo bojů během americké války za nezávislost a později sloužilo jako velrybářská loď v Arktidě, shrnula letos v létě agentura AP.
Objev na pláži jako počátek detektivního pátrání
Ostrov Sanday, který je součástí souostroví Orkneje, je často označován jako „kolébka vraků ve Skotsku“. Od 15. století bylo totiž v blízkosti tohoto ostrova o rozloze pouhých 50 kilometrů čtverečních zaznamenáno přibližně 270 ztroskotání lodí.
Wreckage of an ancient ship found on an Orkney beach may have been buried under the sand for centuries until, like Skara Brae, it’s been uncovered by winter storms. Thanks to Sanday resident Jonathan Hines for this video. https://t.co/mwmnmjgJjo#orkney #wreck pic.twitter.com/euuFsSLAFq
— BBC Radio Orkney (@bbcorkney) February 24, 2024
Jednou z nich byla i ta, jejíž pozůstatky odkryla silná bouře, která zasáhla Sanday v únoru 2024. Prvním, kdo si zbytků dřevěné konstrukce všiml, byl místní školák. Zpráva o nálezu se následně rychle rozšířila nejen mezi 500 obyvateli ostrova, ale též mezi archeology a historiky.
S vyzvednutím zhruba dvanácti tun dřeva z pláže pomohli odborníkům místní farmáři, kteří využili vlastní traktory. „Myslím, že kdyby byl vrak nalezen na mnoha jiných místech, nemusel by nutně vyvolat takovou komunitní iniciativu a nadšení,“ poznamenal Ben Saunders, vedoucí archeolog z organizace Wessex Archaeology, která se podílela na pozdějším výzkumu.
Co vše lze vyčíst z kusu dřeva
Klíčem k odhalení identity vraku byla dendrochronologie neboli metoda datování dřeva na základě studia letokruhů. Analýza ukázala, že dubové dřevo pochází z jižní a jihozápadní Anglie a bylo pokáceno v polovině 18. století.
Tento objev umožnil archeologům zúžit okruh možných lodí. Následující měsíce strávili vědci společně s místními dobrovolníky zkoumáním archivů, v nichž se snažili najít záznamy o plavidlu, které by odpovídalo těmto parametrům.
Jak funguje dendrochronologie a k čemu se využívá?
Stromy každý rok vytvářejí letokruh – vrstvu dřeva, jejíž šířka závisí na podmínkách, jako jsou srážky nebo teplota. Vzniká tak jedinečný letokruhový vzorec, charakteristický pro danou oblast a období.
Tento vzorec se následně porovnává s referenčními chronologiemi, které vznikají propojením vzorků ze starých stromů, historických staveb a fosilií.
Pokud se letokruhový vzorec ze zkoumaného dřeva shoduje s databází, lze určit přesný rok, kdy strom rostl nebo kdy byl pokácen. Dendrochronologie tak umožňuje datování dřeva s přesností na konkrétní rok, v některých případech dokonce i roční období.
Využití dendrochronologie:
· Historie a archeologie – datování historických staveb a artefaktů
· Umění – určování stáří dřevěných soch a obrazových desek
· Klimatologie – rekonstrukce počasí a klimatu v minulosti
· Ekologie – sledování změn v krajině, vlivu požárů nebo erupcí
· Přírodní události – určování doby zemětřesení či povodní
Od HMS Hind k Earl of Chatham
Po pečlivém pátrání odborníci dospěli k názoru, že vrak je s velkou pravděpodobností Earl of Chatham, původně známá jako HMS Hind. Tato fregata britského královského námořnictva s dvaceti čtyřmi děly byla postavena roku 1749 v Chichesteru na jižním pobřeží Anglie.
„Nejprve jsme vyloučili lodě, které nebyly z Británie, poté vraky, které byly příliš malé nebo neoperovaly u Skotska. Zůstaly nám dvě nebo tři možnosti… a Earl of Chatham je ta poslední, která zbývá,“ uvedla pro zpravodajský portál Phys.org jedna z místních výzkumnic Sylvia Thorneová.
Ukázalo se, že loď měla pozoruhodnou vojenskou minulost. V 50. letech 18. století se podílela na obléhání Louisbourgu a Québecu během konfliktu mezi Francií a Británií o nadvládu nad Kanadou. Později, v době americké války za nezávislost, sloužila jako doprovodná loď pro konvoje během neúspěšného pokusu Británie udržet si své americké kolonie.
V roce 1784 byla vyřazena z námořnictva a prodána do soukromých rukou. Pod novým jménem Earl of Chatham byla přestavěna na velrybářskou loď operující v náročných podmínkách Grónského moře. Její plavba skončila v březnu 1788, kdy ztroskotala v zálivu Lopness u ostrova Sanday. Podle dochovaných historických záznamů se všech 56 členů posádky podařilo zachránit.
Ochrana odkazu minulosti
Pozůstatky vraku jsou nyní uchovávány v nádrži se sladkou vodou, která slouží k jejich stabilizaci a ochraně před vysycháním a následným rozpadem. Tento konzervační postup umožňuje uchovat dřevo nejen pro další studium, ale i pro případné vystavení.
Za účelem zachování materiálu bylo dřevo konzervováno ponořením do vodní nádrže.
Clive Struver z místní organizace Sanday Development Trust k tomu dodal: „Nyní, když máme informace o vraku a o tom, jak se dostal na Sanday, je dalším krokem prozkoumat, co by si zdejší komunita přála, aby se stalo, pokud jde o to, kde a jak by mohla být zachycena historie této lodi pro budoucí generace.“
