Článek
Prokázání výskytu kočky divoké v Lužických horách je úspěchem organizace Hnutí Duha Šelmy. Její dobrovolníci už v roce 2022 získali první indicie o výskytu této malé šelmy v centrální části Lužických hor a v dalších letech se jim jedince kočky divoké podařilo opakovaně zachytit na fotopastech.
„Až do letoška jsme ale neměli genetické vzorky. Odebrat se je podařilo až letos a DNA ze vzorků srsti a trusu prokázala přítomnost samce kočky divoké,“ řekla Novinkám Kristýna Chroboková z organizace Hnutí Duha Šelmy.
Jonáš a Tonka
Samce, jehož vzorky daly výskytu kočky divoké v Lužických horách oficiální punc, pojmenovali dobrovolníci Hnutí Duha jako Jonáš. Samice, která ho všude doprovází, dostala jméno Tonka. Páru se podle záběrů z fotopastí narodila letos na jaře nejméně tři koťata.
Genetickou analýzu Jonášových vzorků provedli odborníci v Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR. Podle nich analýza DNA ukázala na příbuznost kocoura z Lužických hor s jedinci, jejichž vzorky byly odebírány v oblasti u česko-bavorské hranice.
„Díky tomu, že máme vzorky i odjinud, tak jsme to mohli porovnávat a samec z Lužických hor je příbuzný s touto německou populací. Potvrzuje se tím, že se kočky divoké k nám šíří z Německa,“ uvedla Jarmila Krojerová z Ústavu biologie obratlovců AV ČR.
Samice kočky divoké na snímku z Lužických hor. Dobrovolníci z hlídek Hnutí Duha ji pojmenovali Tonka.
Analýza DNA vědcům umožňuje jednoznačně odlišit kočku divokou od kočky domácí i identifikovat případné hybridní jedince. Kocour z Lužických hor ale křížencem není, výsledek analýzy ho jednoznačně zařadil mezi kočky divoké.
„Křížení s kočkou domácí je hrozbou pro populaci kočky divoké. Zatím jsme ale na genetické analýze hybridního jedince z Čech nezaznamenali. Například z Křivoklátska víme o jedinci, který má na záběrech z fotopastí bílé skvrny, což by mohlo ukazovat na hybrida, ale zatím od něj nemáme genetický vzorek,“ upřesnila Jarmila Krojerová.