Nový objev z Velké Británie posouvá počátky rozdělávání ohně o stovky tisíc let

Schopnost aktivně rozdělat oheň je považována za jeden z klíčových momentů lidské evoluce. Dosavadní převládající názor vycházel z toho, že pravěcí lidé dokázali oheň dlouho pouze udržovat, např. po přírodních požárech, zatímco techniku jeho cíleného zapalování si osvojili až relativně nedávno.

Nové nálezy z Barnhamu však tuto hranici posouvají hluboko do středního pleistocénu (starší oddělení kvartéru neboli čtvrtohor). Až dosud pocházely nejstarší potvrzené důkazy o cíleném rozdělávání ohně z neandertálských nalezišť v severní Francii a byly staré přibližně 50 000 let.

Archeologové nedávno v sedimentech starých zhruba 400 tisíc let objevili jasně vymezenou oblast vypálené hlíny, která odpovídá opakovaně využívanému ohništi.

Analýzy ukázaly, že zdejší oheň dosahoval teplot až kolem 750 stupňů Celsia, jak vyplývá ze studie, kterou v prosinci zveřejnil odborný časopis Nature. Takto vysoké a stabilní teploty podle autorů studie nelze vysvětlit náhodným lesním požárem.

Zásadním důkazem byly podle listu The New York Times také dva drobné fragmenty pyritu, minerálu, který se v dané oblasti přirozeně nevyskytuje. Jeho přítomnost naznačuje, že byl na místo přinesen záměrně.

Pyrit v kombinaci s pazourkem umožňuje vytvářet jiskry a je obecně považován za základní součást pravěkých technik rozdělávání ohně. V blízkosti ohniště byly navíc nalezeny pazourkové nástroje s prasklinami způsobenými opakovaným zahříváním.

Vědci použili ke studiu lokality několik analytických metod, včetně infračervené spektroskopie a magnetických analýz sedimentů. Ty ukázaly, že oheň na místě vznikal opakovaně a nezávisle na okolních přírodních požárech.

Podle badatelů tak nejde o náhodně ohořelé místo, ale o cíleně udržované ohniště, které bylo součástí tehdejšího tábořiště.

V době, do níž je nález datován, ještě v Evropě nežil moderní člověk. Autoři studie proto podle magazínu Smithsonian předpokládají, že oheň rozdělávali raní neandertálci nebo jejich blízcí předchůdci, označovaní jako Homo heidelbergensis.