Článek
Mám si objednávat to nejlepší jídlo, které jsem doposud v restauraci ochutnal, nebo dále prozkoumávat jídelní lístek ve snaze najít něco ještě lepšího? Toto dilema mnoha lidí, kteří pravidelně navštěvují restaurační podniky, řeší matematicky velmi prakticky tzv. Feynmanovo dilema.
Známý fyzik Richard Feynman toto schéma načrtl už koncem 70. let. Nyní, po zhruba půl století, potvrdil přesnost jeho postupu experiment s 2520 účastníky, jehož výsledek se takřka shoduje s Feynmanovým matematickým řešením. Studie k experimentu byla publikována 1. června ve vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, informuje web Nature.com.
Riskovat, nebo neriskovat – to je, oč tu běží…
Ve scéně, která jako by vypadla z epizody amerického sitcomu Teorie velkého třesku, proměnil zesnulý americký fyzik Richard Feynman jednu návštěvu thajské restaurace, kam často chodil, v matematickou úlohu: jak dobrodružní bychom měli být při ochutnávání nových jídel? Feynman ji neprodleně vyřešil na kusu papíru.
Feynmanovo řešení odvěkého problému říká, že člověk má zkoušet nové položky jen do chvíle, než narazí na dostatečně dobrou volbu. Tato hranice se s blížícím se postupem návštěv a případným zkoušením nových pokrmů postupně snižuje: čím méně neochutnaných pokrmů zbývá, tím menší smysl má dál riskovat.
Feynmanovo dilema úspěšně odolalo testu času
Vědkyně Shoham Choshenová-Hillelová z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě konstatuje, že autoři nové studie sepsali velmi kreativní článek: „Příklad s restaurací zastupuje rozhodování v mnoha různých situacích,“ dodává. Příklady z běžného života mohou být třeba výběr domu ke koupi, volba parkovacího místa, ale třeba i rozhodování o tom, s kým navázat partnerství.
Vše začalo nenápadně, když nositel Nobelovy ceny za fyziku Feynman zašel na jídlo se svým známým Ralphem Leightonem do thajské restaurace v americkém Glendale koncem 70. let. Leighton tehdy přemýšlel, zda si má objednat kuře se zázvorem, což bylo jeho oblíbené jídlo, nebo zda má dál prozkoumávat zbytek jídelního lístku.
Feynman začal zběsile čmárat a vzápětí prohlásil, že našel matematické řešení. Ve zjednodušeném modelu situace vypočítal práh, počet návštěv, po jehož překročení by Leightonovým racionálním rozhodnutím bylo vždy zůstat u svého oblíbeného jídla. Převedl tím běžné restaurační dilema na otázku z teorie rozhodování.
Kamarádovy poznámky si schoval
Byl to originální příspěvek k širší skupině problémů v teorii rozhodování zvaných problémy zastavení. To jsou životní situace, v nichž se člověk musí rozhodnout, zda je možnost, kterou má právě před sebou, dost dobrá, nebo zda má hledat dál. Leighton si jeho poznámky schoval a po letech se pokusil jeho nečitelné písmo co nejlépe přepsat. Uspěl pouze částečně. Svůj výklad popsal v článku, který zveřejnil před více než 20 lety.
O deset let později, v roce 2013, se o otázku začal zajímat Tom Griffiths, kognitivní vědec z Princetonské univerzity v New Jersey, když se svým spolupracovníkem Brianem Christianem připravoval knihu. Griffiths poté Feynmanovy poznámky poprvé kompletně přepsal. Christian, který nyní působí na Kalifornské univerzitě v Berkeley, říká, že otázka pak téměř další desetiletí ležela ladem.
Moderní test jeho rychlé řešení potvrdil
„Porozuměli jsme významu Feynmanových poznámek, ale zbývala ještě spousta práce,“ uvedl Christian s tím, že následně s kolegou na základě výzkumu potvrdili, že Feynman skutečně přišel s nejlepším řešením. Spolu s třetím spoluautorem, kognitivním psychologem Evanem Russekem z Městské univerzity v New Yorku, se rozhodli ověřit, zda se lidské volby budou alespoň trochu podobat matematickému řešení.
Restaurační otázku převedli do on-line hry a zapojili do ní 2520 účastníků. Ti dostali pokyn představit si, že na dobu jednoho až čtyř týdnů navštívili nové město a každý večer si musí vybrat restauraci, kde budou jíst. Hráči mohli získávat body za kvalitu vybrané restaurace, přičemž jim bylo řečeno, aby se snažili maximalizovat celkový počet bodů.
Čím více se blížil konec jejich pobytu, tím méně byli účastníci ochotni riskovat a zkoušet nové restaurace, což odpovídalo logice podobné Feynmanovu optimálnímu vzorci. A ačkoli účastníci sami matematické řešení neodvodili, jejich chování se mu ve výsledku velmi těsně přiblížilo, uvádí Nature.
