Ludvík Očenášek: Českého raketového průkopníka zastavily až dějiny

Tento talentovaný dříč a samouk, který si už v šestadvaceti otevírá vlastní mechanickou dílnu, mění malý provoz v prosperující závod se stovkou zaměstnanců. Jeho ambice ale sahají mnohem výše než k výrobě elektrických přístrojů. Chce dobýt nebe za každou cenu.

Už v roce 1905 představuje na autosalonu v Praze, jednom z prvních na našem území, svůj rotační osmiválec. Motor je lehký, výkonný a naprosto revoluční.

Francouzský časopis Encyklopédie contemporaine nešetří chválou: „Jde o otáčivý výbušný motor o váze 75 kilogramů, který by mohl revolucionizovat rodící se letecké umění.“

Sláva mu ale paradoxně ubližuje – Francouzi začínají jeho motor vyrábět bez ohledu na patenty. Místo let u soudů se Očenášek uchyluje do exilu na dvorek nuselského činžáku. V tichosti tam staví revoluční hliníkový jednoplošník. Jenže dříve, než stačí zamířit k oblakům, zasahuje krutá náhoda. Jeho mechanik Václav Semtner se se strojem pokouší vznést, havaruje a stroj shoří.

Tato letecká vášeň ho stojí jmění. Do vývoje stroje vkládá veškerý zisk své firmy, což na počátku roku 1914 vede k jeho prvnímu bankrotu. Očenášek zůstává bez prostředků, ale s hlavou stále v oblacích.

Ani pád na dno a následný krach firmy ho nezastavuje. Během první světové války se pod hlavičkou Maffie stává hrdinou odboje. Objevuje a „napichuje“ tajný telefonní kanál mezi Vídní a Prahou. Bitevní vřava ho navíc inspiruje k vývoji „vzdušného torpéda“ – zařízení na odpalování projektilů se stabilizačními křidélky, která jsou určitým předchůdcem dnešních raketometů.

Své výkresy nechává tajně propašovat do Francie, kde je profesor Tomáš Masaryk předává francouzské vládě jako dar českého lidu. Zbraň bojuje na frontě dávno předtím, než svět poznává ničivé kaťuše. Ostatně, jak připomíná spisovatel Zdeněk Čech, o Očenáškovy rakety se živě zajímá i tehdejší československá armáda.

V ústraní se soustředí na raketový pohon a začíná si dopisovat s německým průkopníkem Hermannem Oberthem. Ten v roce 1930 přijíždí na jeho pozvání do Prahy a jen žasne – Očenášek mu ukazuje projekty raket vypouštěných z letadel.

Tato myšlenka tak předbíhá dobu, ostatně třeba Američané ji pod názvem Pegasus vzkřísí až v polovině 90. let.

V roce 1930 začíná Očenášek své vize potvrzovat zkušebními lety. Prvotním cílem pro něj není vesmír, ale podle internetového časopisu Kosmonautix poštovní doprava – nakonec až mezikontinentální mezi Evropou a Amerikou.

První pokus na pláních u Bílé hory provádí utajeně už koncem ledna 1930. Ten oficiální, pod dohledem veřejnosti, následuje 2. března.

„Vypouští několik jedno- i dvoustupňových raket na prachový pohon. Největší je vysoká tři čtvrtě metru a úspěšně přistává na padáku,“ popisuje popularizátor kosmonautiky Milan Halousek.

Své stroje později testuje i v opuštěných lomech u Sázavy na Benešovsku, aby je odpálil bezpečně daleko od civilizace. Právě tato raketová posedlost mu ale podruhé láme vaz. Všechny peníze z elektrotechnické výroby pohlcují pokusy a zanedbaný podnik definitivně doráží hospodářská krize. Po druhém bankrotu musí prodat i elegantní vilu Demartinku a živoří ze skromného platu dcery Milady.

O jeho „raketové poště přes oceán“ píše i prestižní americký deník The New York Sun. Pak ale přichází silvestr roku 1929 a žert německých novin Berliner Morgenpost o tom, že Očenášek chystá let do vesmíru pro devět cestujících. Senzace obletí svět a vynálezcovu schránku zaplavují dopisy odvážných cestovatelů.