Článek
Všechno to začalo 8. září 2025 na slunné Havaji. Tamní automatizovaný systém Pan-STARRS, který neustále sleduje oblohu za účelem vyhledání nebezpečných vesmírných objektů, zachytil nenápadný pohybující se bod. Po prvních analýzách se ukázalo, že jde o těleso z takzvaného Oortova oblaku a míří k nám.
Detailní záběr na jádro komety, takzvaný nucleus (9. dubna 2026)
Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se k nám dostává pravděpodobně poprvé v historii lidstva. Podle některých odborníků její hyperbolická dráha průletu kolem Slunce způsobí, že kometa naší mateřskou hvězdu jen obletí a poté bude vymrštěna do mezihvězdného prostoru.
Jde tedy podle všeho o jedinou šanci spatřit ji, než navždy zmizí v hlubinách vesmíru. Kometa se momentálně nachází v souhvězdí Pegase a nejblíže Slunci proletí kolem 20. dubna 2026. K Zemi se nejvíce přiblíží 27. dubna.
Na pozorování komety z našich zeměpisných šířek ale moc času není, protože kometa rychle klesá k obzoru. Přibližně od 10. dubna by mohla být viditelná na temné obloze i pouhýma očima nebo běžným dalekohledem.
Kometa začíná být postupně výraznější. Bude ale klesat stále níž k obzoru.
Úspěch až na druhý pokus
Říčany u Prahy na první pohled nepůsobí jako místo vhodné pro astrofotografii, ale severovýchodní obzor je už poměrně tmavý, a tím směrem se nachází i kometa. Tu jsem se vydal fotit již v noci z 6. na 7. dubna před čtvrtou hodinou ranní na nedaleké pole, kde je větší rozhled. Menší teleskop se vešel do batohu, stativ jsem musel vést na kole.
Bylo potřeba vyrovnat stativ a umístit teleskop a odhadnout pohledem, jestli už půjde kometa fotit. Pohlédl jsem na oblohu a spatřil dvojici hvězd Matar a Scheat (Eta a Beta Pegasi), dole nad obzorem už vykukoval Markab (Alpha Pegasi). A kdesi na půli cesty mezi nimi se nachází kometa.
Trochu mě znervózňovaly nedaleké stromy a řada keřů, které sahaly do podobné výšky jako kometa. První pokus o zaměření selhal. Začínal jsem se bát, že to nepůjde, protože kometa nevystoupí nad zmíněné keře. Přesun byl možný, ale musel bych znovu opakovat celou ustavovací proceduru. První snímek dopadl zle: půlka fotky byla zakrytá korunou stromu a kometa se objevovala těsně nad ním. Bylo jasné, že takto to nepůjde.
Zařízení na focení, tzv. star tracker, je na místě, teď ještě vybalancovat a ručně najít kometu na obloze. Snad se během přípravy nic nepokazí, okno na její zachycení není velké.
Rozhodl jsem se přesunout asi o 50 metrů dál a hned první snímek ukázal, že risk s přesunem se vyplatil. Už na testovací pětisekundové expozici byla vidět zářící zelenavá tečka. Expozici jsem zvedl na 20 sekund a čekal.
Snímek se objevil a na něm byla už kometa poměrně dobře viditelná, včetně náznaku ohonu. Snímky jsem se rozhodl ukládat po minutových sekvencích složených z 20-, posléze 30sekundových sub-expozic. Jak data přibývala, tušil jsem, že celkový složený snímek asi bude stát za tuhle námahu.
Když se začínalo na východě pomalu rozednívat, kometa na snímcích postupně mizela a začínala převažovat zářící žlutavá barva. Bylo jasné, že je konec. Sbalil jsem vše potřebné a přesunul se domů, kde jsem snímky okamžitě zpracoval.
Kometa v noci ze 7. na 8. dubna byla už mnohem výraznější.
Náročné pokračování
Další noc z úterý na středu už byla výrazně náročnější. To jsem si přibalil ještě celý star tracker (přístroj schopný sledovat pohyb hvězd), dvě zrcadlovky a několik objektivů. Rozhodl jsem se vyzkoušet střední cestu s 200mm objektivem. První překážkou bylo ručně kometu na obloze najít a zaměřit, což se podle navigace nejbližších jasných hvězd podařilo překvapivě snadno.