Článek
V pražském sídle Akademie věd v pátek výsledky představil badatel Necmi Karul. Projekt Taş Tepeler iniciovalo turecké ministerstvo kultury v roce 2021, a v současné době se tak dělají archeologické vykopávky na deseti různých lokalitách. Podle Karula se první osady zkoumaného typu v jihovýchodní Anatolii objevily kolem roku 10 500 před naším letopočtem.
Osadu Karahantepe tvoří čtyři společenské budovy postavené vedle sebe, obklopené obytnými domy. Jedna z nich obsahovala lavice a dvě velké pece určené k přípravě jídla.
„Pod lavicí jsme nalezli kamenné desky a nádoby s geometrickými a zvířecími motivy, například s vyobrazením gazely, lišky nebo ovce. Uvnitř jedné z nádob objevili menší nádobu, ve které ležely tři kamenné kruhy a tři figurky zvířat, jejichž hlavy zapadaly do kruhů,“ řekl Karul, podle kterého se s největší pravděpodobností jedná o nejstarší známý trojrozměrný vyprávěcí prvek.
V osadě byly rovněž objeveny sloupy vytesané ve tvaru písmene T, na nichž se nachází několik zvířecích reliéfů. Ty podle Karula plnily funkční úlohu sloupů podpírajících střechy.
Archeologové v lokalitě také objevili lovecké pasti, které dokládají existenci strategií a technik pro řízení velkých stád zvířat a rozvinuté lovecké metody. Pozůstatky obydlí mají masivní zdi a sloupy, propracované pevné podlahy a kamenné nádrže.
Střešní konstrukci obydlí podpíraly kamenné sloupy. Díky tomu, že dva středové sloupy byly vyšší, šlo postavit šikmou střechu. Délka sloupů se pohybuje v rozmezí od jednoho do šesti metrů. Naleziště obsahuje i prostory, které podle archeologů sloužily k náboženským rituálům či obřadům.
V jedné z místností stojí deset sloupů, které připomínají mužské pohlavní údy. Naproti nim je ze skály vytesána lidská hlava s hadím tělem. „Falický symbolismus může souviset s pubertálními přechodovými rituály,“ řekl Karul.
V Göbekli Tepe kromě vědců z Istanbulské univerzity působí i Německý archeologický institut. Vědci tam objevili obytné stavby, prostory pro zpracování obilí a systém sběru dešťové vody.
Týmy také v oblastech nalezly hodně botanických pozůstatků, převážně luštěnin. Vedle čočky a cizrny pak rovněž třeba divoké mandle a pistácie a kosti savců. V Karahantepe se ve dvou třetinách jednalo o kosti gazel, v Göbekli Tepe tyto kosti tvořily jednu třetinu všech nalezených kosterních pozůstatků po savcích.
Prastará civilizace
Mladší doba kamenná, neolit, je obdobím, které je charakteristické přechodem k zemědělství, usedlým způsobem života a vznikem prvních trvalých sídlišť. Počátky zemědělství v Evropě se datují do období před zhruba 8500 až 7500 lety.
Lokality Karahantepe a Göbekli Tepe, tvořící jádro projektu Taş Tepeler v jihovýchodním Turecku, se archeologicky vyznačují především monumentální architekturou z období počínajícího neolitu (přibližně 10 000–8000 př. n. l.), která předchází vzniku usedlého zemědělství.
Zatímco starší Göbekli Tepe je proslulé svou rituální izolovaností a obrovskými pilíři, novější nálezy v Karahantepe odhalují komplexnější prostorové uspořádání s náznaky sepětí mezi rituálními a obytnými funkcemi, včetně unikátních prvků, jako jsou vytesané lidské hlavy vyrůstající přímo ze skalního podloží.
Společně tyto lokality vyvracejí tradiční tezi, že monumentální stavby byly až důsledkem domestikace, a naopak naznačují, že právě potřeba organizovaného náboženství a komunitních setkání mohla být hlavním impulsem pro společenskou transformaci.
