Významný objev českých vědců: Obyvatelé Arábie se v mladší době kamenné živili lovem žraloků

Analýza ostatků přinesla dosud nejpodrobnější přímé důkazy o stravě, mobilitě a schopnosti tehdejších komunit přizpůsobit se prostředí – odhalila, že již před zhruba 7000 lety se specializovaly na systematické využívání mořských zdrojů, včetně lovu žraloků.

Studie publikovaná v prestižním časopise Antiquity popisuje megalitickou pohřební stavbu jako výsledek kolektivní práce a dlouhodobého využívání. Hrob vznikl v první polovině 5. tisíciletí př. n. l. a nebyl jednorázovým pohřebištěm, ale místem, k němuž se komunity opakovaně vracely po dobu několika staletí.

Právě tato kontinuita naznačuje, že Wadi Nafūn (Wádí Nafún) fungovalo jako centrální rituální bod širší oblasti, kde se setkávaly různé skupiny, které sdílely společné představy o smrti a následném posmrtném životě.

Samotná stavba se skládá ze dvou kruhových mohyl. Hlavní mohyla je obklopena masivní kamennou zdí z místního vápence a dolomitu o tloušťce přibližně 1,5 metru. Uvnitř se nachází oválná pohřební komora, v níž byly uloženy ostatky více než 70 jedinců různého věku i pohlaví.

Lebky byly pečlivě uloženy podél stěn, zatímco dlouhé kosti směřovaly ke středu prostoru, což svědčí o promyšleném rituálním uspořádání. Naproti vstupu archeologové objevili kompletní kostry dvou starších mužů, kteří zřejmě zaujímali ve společnosti zvláštní postavení.

Extrémně suché klima Ománu představuje pro archeology velkou výzvu, protože organické látky se zde zachovávají jen výjimečně. Standardní biochemické metody založené na analýze kolagenu proto nebylo možné použít.

Čeští vědci tak zvolili jinou cestu a zaměřili se na bioapatit, mineralizovanou složku zubů a kostí, která dokáže uchovat chemickou stopu životních návyků i v aridním prostředí. Analýzy prováděné ve spolupráci se Společností Maxe Plancka v Mohuči sledovaly stabilní izotopy uhlíku, kyslíku, stroncia a dusíku.

Ty umožnily rozlišit podíl mořské a suchozemské potravy, rekonstruovat změny prostředí během života zkoumaných jedinců a zároveň ukázaly, že část pohřbených osob pocházela z oblastí vzdálených desítky kilometrů.

Nejvíce překvapivým zjištěním je rekonstrukce stravy zdejších komunit. Izotopová data ukazují, že klíčovou roli v jejich jídelníčku hrály mořské zdroje, a to nikoli běžné ryby, ale predátoři stojící na vrcholu potravního řetězce. Výsledky výzkumu naznačují specializovaný lov žraloků, což je v kontextu neolitické Arábie zcela výjimečné.

„Úplně poprvé jsme byli schopni pomocí přírodovědných dat doložit specializovaný lov mořských predátorů, a to přímo analýzou místní pohřbené komunity,“ uvedla v tiskové zprávě Akademie věd ČR Alžběta Danielisová, která stojí v čele oddělení přírodních věd a archeometrie pražského Archeologického ústavu AV ČR a zároveň je vedoucí ománské expedice.