Liberečtí zoologové obnovují v Indonésii zničený ekosystém. Na dně moře sází trávy a přilepují korály

Oblast indonéského ostrova Bangkaru si vědci nevybrali náhodou. Liberecká zoologická zahrada pomáhá s ochranou biodiverzity v této oblasti už více než deset let.

Zatímco dosud se zaměřovala především na záchranu tamních ohrožených druhů zvířat a aktivně pomáhala v boji proti pytláctví, nyní rozšířila svou ochranářskou činnost o obnovu mořských ekosystémů. Aktuálně zde vysazuje pod mořskou hladinou trávy a snaží se zachraňovat i korály.

„Ostrov Bangkaru nebyl nikdy trvale osídlený. Nachází se tam primární tropický les, což z něj činí jedno z posledních míst svého druhu v celé Indonésii. Pláže ostrova jsou významným hnízdištěm mořských želv a v tamním pralese přežívá pravděpodobně poslední životaschopná populace pěvce loskutáka niaského na světě,“ popsal oblast ředitel liberecké zoo David Nejedlo.

V minulosti však ostrov čelil obrovskému tlaku nájezdu pytláků. „Díky zajištění stálé přítomnosti rangerů na ostrově a intenzivní spolupráci s místními komunitami se nám podařilo aktivity pytláků na ostrově zastavit. Přetrvávajícím problémem je však zhoršený stav mořských ekosystémů, na kterých jsou ohrožené druhy závislé,“ vysvětlil Nejedlo.

Mořské ekosystémy v Indonésii patří k nejbohatším na světě, ale zároveň jsou silně ohrožené a ztrácejí přirozenou schopnost regenerace. Na jejich poškození má velký podíl kromě klimatických změn i znečištění a především nadměrný rybolov a ilegální rybolovné techniky, jako je používání výbušnin nebo jedů, nejčastěji sloučenin kyanidů, které ničí celé úseky korálových útesů i mořských trav.

Přitom právě mořské trávy tvoří takzvané podmořské „louky“ a jsou jedním z nejproduktivnějších ekosystémů planety. Pro přírodu jsou nezbytné, protože plní hned několik důležitých funkcí.

Poskytují útočiště a potravu dugongům, želvám a mnoha druhům ryb i bezobratlých. Jejich kořeny a oddenky zpevňují mořské dno. A především pohlcují obrovské množství uhlíku, a to dokonce až pětatřicetkrát rychleji než tropické deštné pralesy na stejné ploše.

S monitoringem výskytu mořským trav začali liberečtí vědci a terénní pracovníci již začátkem tohoto roku a nyní přistoupili k výsadbě prvních stovek sazenic.

„Abychom nezatěžovali moře dalšími plasty, kterých je v něm už dost, využíváme k výsadbám pouze organické materiály. Například kokosové pytlíčky nebo bambusové podložky. Na jejich výrobě pak spolupracujeme s místními komunitami, které do celého procesu od počátku zapojujeme. Na sázení trav se dokonce podílí i rybáři, kteří tím získávají alternativní zdroj příjmu,“ doplnila vedoucí oddělení ochrany přírody a výzkumu Zoo Liberec Adéla Hemelíková.

Místní pomáhají i se záchranou korálů, jejichž poničené úlomky sbírají ze dna moře. Vědci pak nasadí šnorchly a brýle, ponoří se pod hladinu a úlomky připevňují za pomocí akvaristického lepidla zpět k očištěnému podloží. Úspěšnost je vysoká, znovu se uchytí až 95 procent úlomků.

První výsledky budou k dispozici koncem listopadu. Pokud se ukáže, že výsadby fungují, projekt se rozšíří na další lokality. Cílem je vytvořit základ pro přirozenou regeneraci celého ekosystému.