Krajina se změní, vodní erozi půdy zabrání inovativní pěstování plodin v pruzích

Přívalové deště každoročně odplaví do řek a příkopů více než 21 milionů tun ornice. Vodní erozí v ČR je ohrožena více než polovina zemědělské půdy.

Způsob takzvaného pásového střídání plodin vznikl před sto lety v USA ve snaze zabránit nejen odplavování úrodné ornice, ale současně zadržet vodu v krajině. Postupně se rozšířil do světa. S ohledem na dlouhotrvající sucho se bez něj v širším měřítku neobejde ani Česko.

Jenže každá oblast si vyžaduje pro použití této techniky hospodaření specifický přístup. Certifikovanou metodiku aplikovatelnou na prostředí Česka vyvíjeli v uplynulých čtyřech letech odborníci z brněnského Vysokého učení technického (VUT), olomoucké Univerzity Palackého a z Mendelovy univerzity v Brně. Již nyní se postup využívá na 2000 hektarech polí na Vyškovsku.

„Pokud spadnou dešťové srážky na nechráněnou půdu, tak ze 70 procent odtečou. Pokud ale spadnou na plochu, kde je uplatněna naše metoda, velké procento vody se vsákne v dané lokalitě,“ řekl Novinkám Miroslav Dumbrovský z fakulty stavební brněnské techniky, který na vývoji metody spolupracoval s ekologem Bořivojem Šarapatkou z olomoucké univerzity.

Podstatou je využití ochranného účinku konkrétních typů rostlin. Pole je rozděleno na pásy široké 20 až 40 metrů, v nich se střídají dva druhy plodin. První mají nízký protierozní účinek a z polí s nimi je hojně splavována ornice. Patří mezi ně okopaniny, kukuřice nebo řepka.

Naopak krajinu chrání plodiny s vysokým protierozním účinkem, jako jsou travní porosty, hustě seté obilniny či luskoviny. Pásy z těchto plodin zachytí odtékající vodu a udrží i úrodnou ornici.

Vytvoření pruhů tak, aby vše fungovalo, je ale poměrně náročné. Musí kopírovat vrstevnice, takže budou zvlněné. Pásové střídání plodin je výhodné pro svažité terény, které jsou vodní erozí půdy nejvíce ohroženy. Škody na splavené ornici jsou i ekonomické. Cena ztracené ornice může vyšplhat na 400 tisíc korun z hektaru za rok. Půda zadržená v nádržích se pak draze těží.

Pro zemědělce je pásové hospodaření technicky náročnější, ale finančně se vyplatí. Nesnižuje se kvalita půdy, pole udrží více vláhy, což zvyšuje výnosy.

„Ukázalo se, že protierozní technologie výrazně zvyšuje množství zvěře či hmyzu v krajině a významně navyšuje i množství bakterií, hub a řas v půdě. Ta pak vodu lépe vstřebává,“ uvedl Dumbrovský.

Další významnou výhodou je podstatné snížení rizika šíření požárů v období sklizně.

Certifikovaná metodika bude sloužit jako vodítko pro organizační změny v protierozní ochraně krajiny. Získá ji Státní pozemkový úřad, který se postará o její využití - technologii zpřístupní zpracovatelům návrhů pozemkových úprav či majitelům zemědělské půdy.