Hlavní obsah

Jak se skotský kámen dostal do srdce Stonehenge? Nová studie ukazuje na kombinaci ledovce a lidské síly

Stonehenge patří k nejznámějším pravěkým památkám světa, ale ani po staletích výzkumů nevydalo všechna tajemství. Nyní se zdá, že jedna z jeho záhad se opět posunula blíže ke svému objasnění. Nová studie naznačuje, že při přemístění takzvaného oltářního kamene, který leží ve středu monumentu, mohl dílčí roli sehrát ledovec. Rozhodující část přesunu ale podle vědců museli zvládnout lidé.

Foto: Envato Elements

Stonehenge je stále opředeno mnoha záhadami. Pozornost vědců se nyní zaměřila na oltářní kámen v jeho středu.

Článek

Oltářní kámen je velký pískovcový blok, který leží přibližně ve středu slavného monumentu na Salisburské pláni. Váží kolem šesti tun a je částečně překryt jinými kameny. Předpokládá se, že mohl sloužit k rituálním účelům, není ale jisté, zda měl skutečně funkci oltáře.

Vědci se poměrně dlouho domnívali, že pochází podobně jako menší modrošedé kameny, takzvané bluestones, z Walesu. Novější geologické analýzy ale ukázaly, že má původ ve Skotsku.

„Nedávno jsme zjistili, že původ oltářního kamene je v severovýchodním Skotsku, ale o tom, jak urazil 700 kilometrů na Salisburskou pláň, se stále široce diskutuje,“ uvedl pro deník The Independent Remy Veness ze Sheffield Hallam University.

Ledovec jako pomocník

Pokud kámen skutečně pochází ze Skotska, jak se tedy dostal až na jih Anglie? Nová studie publikovaná tento měsíc v časopise Journal of Quaternary Science kombinuje mineralogickou analýzu se simulacemi pohybu dávných ledovců.

Vědci sledovali zejména zirkonová zrna v pískovci, která fungují jako „geologický podpis“. Nejbližší shoda podle nich vede k oblastem severovýchodního Skotska, zejména k regionu Caithness.

Foto: Clarke, A. J. I., Veness, R. L. J., Kirkland, C. L., Clark, C. D., Gandy, N., Emery, A. et al. (2026) From Highlands to Henge: Refining the Provenance and Transport Pathways of Stonehenge's Altar Stone. Journal of Quaternary Science, 1–8

Poloha, původ a typ jednotlivých kamenů ve Stonehenge. Oltářní kámen je znázorněn zelenou barvou.

Následně rekonstruovali pohyb ledu během poslední doby ledové. I když analýza ukázala, že většina ledovců z této oblasti směřovala na severovýchod, některé proudy se pohybovaly i jihovýchodním směrem, a mohly tak přepravit oltářní kámen až k Dogger Bank vzdálenému přibližně 400 kilometrů od Stonehenge.

Doggerland: ztracená země v příběhu Stonehenge

Dnes je Dogger Bank rozsáhlou mělčinou pod hladinou Severního moře u východního pobřeží Anglie. Během poslední doby ledové ale byla tato oblast součástí Doggerlandu neboli pevninského mostu mezi Británií a kontinentální Evropou.

„Naše modelování ukazuje, že ledovce mohly přepravit oltářní kámen část cesty, potenciálně až k Dogger Bank v Severním moři, ale ne do jižní Anglie, což znamená, že ho lidé stejně museli přemístit o stovky kilometrů,“ vysvětlil Anthony Clarke, který je spoluautorem studie.

Kámen s významem, který přežil generace

Zvýšení hladiny moře způsobené táním ledu na konci poslední doby ledové zaplavilo Dogger Bank přibližně před 8000 lety, tedy asi 3000 let před zahájením výstavby Stonehenge.

Aby teorie o částečném transportu ledovcem obstála, museli by lidé přemístit kámen z Dogger Bank na jiné místo ještě předtím, než se oblast ocitla pod vodou. A teprve později jej přepravit na Salisburskou pláň, aby se mohl stát součástí Stonehenge.

„Vzrušující na těchto zjištěních je, že mohou naznačovat, že lidé z Doggerlandu přikládali oltářnímu kameni kulturní význam dlouho předtím, než byl začleněn do Stonehenge,“ dodal Veness pro BBC.

Foto: Clarke, A. J. I., Veness, R. L. J., Kirkland, C. L., Clark, C. D., Gandy, N., Emery, A. et al. (2026) From Highlands to Henge: Refining the Provenance and Transport Pathways of Stonehenge's Altar Stone. Journal of Quaternary Science, 1–8

Model možného šíření bludných balvanů, včetně oltářního kamene, ze Skotska vlivem pohybu ledovců. Šipky naznačují trasy, po nichž mohli kámen dále přepravovat lidé.

Kámen musel být natolik důležitý, že byli lidé v průběhu času ochotni přesunout jej nejméně dvakrát. Nejprve kvůli rostoucí hladině moří a poté znovu, aby se stal součástí monumentu.

Neodporuje to loňskému výzkumu?

Na první pohled se může zdát, že nový výzkum odporuje dřívějším závěrům, podle nichž ledovec při přesunu kamenů do Stonehenge nehrál rozhodující roli. V loňském roce Novinky informovaly o studii zaměřené na takzvaný Newallův balvan, fragment spojovaný s menšími modrošedými kameny známými jako bluestones. Ty pocházejí z Walesu a analýza tehdy ukázala, že na povrchu Newallova balvanu chybějí typické stopy transportu ledovcem.

Nová studie se ale zabývá jiným kamenem, konkrétně šestitunovým oltářním kamenem ze severovýchodního Skotska, a ani nyní vědci netvrdí, že ledovec dopravil kámen až na Salisburskou pláň. Pouze naznačují, že jej mohl přesunout část cesty, a to nejspíše směrem k Dogger Bank. Rozhodující část transportu tak i podle nové hypotézy zůstává dílem lidí.

A za připomenutí ještě stojí jiná nová zjištění: britští archeologové totiž poblíž Stonehenge objevili stopy po jeho starší a menší verzi, která byla vytvořena ze dřeva. Odborníci soudí, že vznikla asi o 500 let dříve a mohla mít podobnou funkci.

Stonehenge

Stonehenge patří k nejznámějším megalitickým památkám světa a od roku 1986 je zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Nachází se na Salisburské pláni v jihoanglickém hrabství Wiltshire. Tvoří ho soustava menhirů a kamenných kruhů. Monument vznikal postupně v několika stavebních fázích přibližně mezi lety 3000 a 1600 př. n. l. Navzdory desetiletím výzkumů není jeho původní účel dodnes zcela jasný.

Vědci pracují s několika teoriemi. Stonehenge mohlo být místem uctívání předků uprostřed rozsáhlého pohřebiště, rituální svatyní, prehistorickým kalendářem či prostorem určeným k pozorování nebeských jevů. Mnoho kamenů je totiž „sladěno“ s východem slunce o letním slunovratu a západem slunce o zimním slunovratu.

Výběr článků

Načítám