Článek
Co vědci vlastně objevili? Představte si jámu hlubokou jako dvoupatrový dům a širokou tak, že by se do ní vešla menší chatka. A teď si představte, že takových jam je v krajině nejméně šestnáct a dohromady vytvářejí kruh o průměru téměř dvou kilometrů.
Studie publikovaná v časopise Internet Archaeology popisuje, že každá prohlubeň je přibližně pět metrů hluboká, horní průměr dosahuje až dvaceti metrů, spodní přibližně deseti. Doposud objevené jámy jsou uspořádány ve dvou obloucích, které dohromady tvoří gigantický prstenec obklopující Durrington Walls.
Proč zůstala obří stavba tak dlouho neznámá?
Obrovské rozměry monumentu vyvolávají otázku, jak je možné, že unikl pozornosti až do 21. století. Odpověď je jednoduchá. Jámy jsou dávno zasypané a na povrchu po nich nezůstala žádná stopa.
Krajina kolem Stonehenge byla po tisíciletí využívána pro zemědělství. Orání spolu s další lidskou činností způsobily, že jakékoli nerovnosti, které by na existenci jam mohly upozornit, zmizely. Až moderní technologie umožnily „nahlédnout“ několik metrů pod zem.
Klíčovou roli sehrály geofyzikální metody, které odhalují změny v magnetismu či elektrické vodivosti půdy. Díky nim mohli vědci zmapovat skryté dutiny, i když jsou zcela vyplněné. Následné hluboké vrty potvrdily, že se jedná o dávné postupně zanesené jámy.