Článek
Co vás přivedlo k práci s nadanými dětmi?
Talentovaným dětem se věnuji celý život, léta jsem byla součástí koordinační skupiny na podporu nadání na České školní inspekci. K tématu mám ale blízko i osobně. Mám dvě dnes už dospělé děti a když byly menší, nenapadlo by mě, že jsou mimořádně nadané.
Jak a kdy se na to přišlo?
Začaly chodit do školy a objevily se problémy. Mladší dcera nakonec skončila v individuálním systému vzdělávání, kdy paralelně studovala střední školu v Česku a ve Francii a já jsem to koordinovala, protože to bylo složité.
Takové děti nudí rutinní úkoly, potřebují výzvy a smysluplnou činnost, jinak se mohou projevovat i jako problémoví a učitel o nich jako o jedincích s nadprůměrným nadáním nepřemýšlí.
Co vás ve stávající práci motivuje pokračovat? Dává vám smysl?
Obecně mě baví zajímaví lidé, a to i mimo intelektuální oblast. Tito lidé, všeho věku, mě inspirují. Se studenty na Open Gate, kde nyní působím, se mohu bavit o tom, co je zajímá. Oni se učí a já vlastně celý život také.
Co podle vás znamená „péče o nadané děti“ ve škole? Leckdo se může domnívat, že to jsou přece právě ty děti, které by měly výuku zvládat samy a bez obtíží…
To je velmi častý mýtus, se kterým se setkáváme – že nadané děti si poradí samy a že není potřeba jim věnovat zvláštní pozornost. Ale opak je pravdou. Nadaní žáci jsou často velmi vnímaví, citliví a perfekcionističtí. Sami na sebe vytvářejí obrovský tlak. Všímají si víc než ostatní třeba i toho, co neumí, a mohou se snadno dostat do vnitřního stresu.
Péče o ně není o přidávání úkolů, ale o citlivém vedení, naslouchání, motivaci a vytváření bezpečného prostředí, kde se nebojí být jiní.
Každé dítě je samozřejmě jiné – jaké ale obecně nadané děti jsou? Projevují se nějak „jinak“?
Nadané děti se vyznačují výjimečnými schopnostmi v určitých oblastech. Může jít o kreativitu, logické myšlení, jazykové schopnosti, matematiku, hudbu, pohyb nebo sociální vnímání. Neexistuje však jeden univerzální profil, protože každé dítě je skutečně jiné a nadání se může projevovat různými způsoby.
Například?
Kupříkladu rychlé učení a vysoká míra porozumění, zvídavost a hluboký zájem o některá témata nebo bohatá slovní zásoba.
Pak tu jsou ale také projevy, které mohou být negativní, jako třeba nízká tolerance ke stereotypům a opakováním. Takové děti nudí rutinní úkoly, potřebují výzvy a smysluplnou činnost, jinak se ve třídě mohou projevovat i jako problémoví a učitel tak o nich často jako o jedincích s nadprůměrným nadáním prostě nepřemýšlí.
Máte pocit, že o nadané děti je v českém školství celkově dostatečně postaráno?
Zatím ne. Často se jejich potřeby přehlížejí, protože „nevyžadují tolik pozornosti“. Jenže to neznamená, že ji nepotřebují. Pokud je ale správně podpoříme, dokážou úžasné věci. Klíčem je vytvořit prostředí, kde se cítí bezpečně, kde se rozvíjí nejen jejich schopnosti, ale i jejich osobnost. A to je cesta, kterou se snažíme jít u nás na Open Gate.
Co konkrétně děláte?
Základem je individuální přístup. Víme, že každý student je jiný, a nadaní nejsou výjimkou. Podporujeme je jak ve výuce, tak mimo ni. V hodinách se snažíme diferencovat zadání, přizpůsobit tempo a hloubku učiva – i když je pravda, že to je nikdy nekončící proces.
Ne vždy je na všechno prostor, proto je pro nás důležité, aby existovaly další možnosti rozvoje i mimo klasickou výuku.
My máme třeba akademické kluby, které vznikají na základě zájmů studentů. Fungují na principu mentoringu – jsou buď vedené učitelem, nebo realizované jako sdílení zkušeností mezi staršími a mladšími studenty. Témata jsou různá: robotika, přírodní vědy, debata, matematika, ale také literární klub, který si sami studenti založili v rámci mezinárodního programu vévody z Edinburghu.
Důležitá je motivace a iniciativa samotných studentů – a aby jim v tom učitelé dokázali být partnery.