Článek
„V Evropě jsme přestali počítat s možností války, od konce studené války zapomněla na to, že vůbec může k nějakým válkám dojít. Přitom by se mělo vždycky myslet na možnost, že vypukne válka,“ řekl Jukl „Politici spoléhali na to, že když si členové OSN v roce 1945 válku mezi sebou zakázali, tak že tomu tak skutečně bude, jenomže války jsou staré jako lidstvo samo. Jsou tu s námi dlouho a myslím si, bohužel, že tady s námi ještě dlouho budou,“ dodal prezident Českého červeného kříže. „Od konce studené války počet ozbrojených konfliktů ve světě vzrostl sedmkrát na současných asi 130.“
„Na možnost, že vypukne válka, by se vždycky myslet mělo, protože stará moudrost říká. že na případnou válku je potřeba se připravovat v době míru. řekl Jukl. Právě Ukrajina je podle něj varovným příkladem: „V případě této války bohužel platilo to, že nikdo nepočítal s válkou. Pomoc obětem války na Ukrajině byla zpočátku prakticky na bedrech samotné Ukrajiny. Naštěstí má Červený kříž celosvětovou síť svých národních společností, takže kromě ukrajinského Červeného kříže bylo možné využít vlastně potenciálu ostatních národních společností.“
Pomoc Ukrajině je rozsáhlá, dodal. „Pokud vím, tak do podpory pomoci Ukrajině je v současné době zapojeno kolem padesáti národních společností (Červeného kříže). Díky možnosti využít tyto zdroje, včetně zdrojů Českého červeného kříže, se Ukrajinskému červenému kříži velice dobře podařilo na válku reagovat, zabezpečovat zdravotnickou pomoc i to, co patří víceméně do oblasti civilní obrany.“
Jukl uvedl, o jaké aktivity šlo: „Poskytovat pomoc lidem, kteří přišli o přístřeší nebo zajišťovat základní potřeby v krytech. To by však nebylo možné, kdyby tu nebyly ostatní národní společnosti. Situace byla řešitelná díky tomu, že ta válka zasáhla jednu zemi. Ale my si musíme položit otázku, jak bychom byli schopni reagovat v situaci, kdyby došlo k ozbrojenému konfliktu, který zasáhne více států anebo i v případě ozbrojeného konfliktu, který zasáhne Českou republiku, protože si myslím, že se tady s touto možností dlouhodobě nepočítalo.“
Těžké obnovování systému
Jukl připomněl, že před koncem studené války se možností ozbrojeného konfliktu počítalo: „Na konci osmdesátých let bylo v Československu několik desítek tisíc vycvičených lidí, kteří věděli, jaké by bylo jejich poslání v případě války. Byly to takzvané zdravotnické družiny, které působily v rámci civilní obrany a potom taky personál, který by zajišťoval potřeby obyvatelstva, třeba distribuci nějakých základních potřeb, které by se uvolňovaly ze státních hmotných rezerv.“ Připomněl, že Československý červený kříž začal už za první republiky vytvářet personální zálohy.