Hlavní obsah

Eugene Cernan, astronaut českého a slovenského původu, zanechal poslední stopu na Měsíci

„Každý si pamatuje, jak zněla první slova člověka na Měsíci, ale nikdo už neví, jak zněla ta poslední,“ říkal Eugene Cernan (1934–2017). V prosinci 1972 sliboval na měsíčním povrchu návrat v pokoji a naději pro celé lidstvo.

Foto: NASA/Harrison Schmitt

Eugene Cernan odjíždí roverem na průzkum Měsíce.

Stručně
Souhrn je vygenerován pomocí umělé inteligence.
  • Eugene Cernan, poslední člověk na Měsíci, měl české a slovenské kořeny, které hrdě prezentoval i během svých návštěv Československa a ČR.
  • Jeho životní cesta začala v chudobě a těžkých podmínkách, ale díky přísnému výchovnému krédu a technickému vzdělání se stal astronautem NASA.
  • Během misí Gemini 9, Apollo 10 a Apollo 17 čelil extrémním situacím, včetně nekontrolovatelné rotace, ale vše překonal. Na Měsíci pobyl 75 hodin.
Článek

Odvážný kapitán mise Apollo 17 zemřel v lednu 2017, aniž by se splnění svého proroctví dožil. Americký astronaut nikdy neskrýval svůj původ a československou vlajku s sebou bral na svou měsíční misi.

„Jsem americký astronaut, ale moji prarodiče se narodili v Čechách a na Slovensku. Mám k vám vřelý vztah,“ prohlašoval hrdě při svých návštěvách České republiky. Jeho příběh je poctou muži, který ani statisíce kilometrů od Země nezapomínal, odkud pochází.

Od hřebíku k Apollu

Cesta ke hvězdám začala v chudobě a drsných podmínkách. Dědeček Štefan Čerňan odešel v roce 1903 z Kysuc do Chicaga za snem o lepším životě. Tam se narodil syn Andrew, který se oženil s Rozálií Cihlářovou, jejíž rodiče pocházeli z Táborska. Jejich syn Eugene přišel na svět v březnu 1934. Dětství trávil částečně i na farmě ve Wisconsinu.

„Když jsem zatloukl křivě hřebík, musel jsem ho vytáhnout a narovnat. Táta říkal: Buď dělej věci pořádně, nebo vůbec,“ vzpomínal Cernan na krédo, které ho dovedlo až do NASA.

V sedmi letech sledoval válečné piloty ve filmu a o svém osudu už měl jasno. Studoval techniku na Purdueově univerzitě, kde potkal Neila Armstronga. Právě přímluva zkušenějších kolegů mu pomohla do kokpitu stíhačky. Jako pilot námořnictva exceloval a v roce 1963 přišla zpráva, která změnila vše: NASA ho vybrala do třetí skupiny astronautů.

Boj s „rozzuřeným aligátorem“

V červnu 1966 startoval poprvé v rámci mise Gemini 9. Úkol nacvičit spojení s jiným tělesem na orbitě se však změnil v horor. Raketa s cílovým tělesem explodovala a NASA narychlo poslala náhradní objekt zvaný „Kapka“. Když ji Thomas Stafford s Cernanem na oběžné dráze dohnali, čekal je šok. Aerodynamický štít objektu se zcela neodpojil a jeho rozevřené čelisti připomínaly, podle NASA, „rozzuřeného aligátora“.

Řídící centrum navrhlo, aby Cernan při výstupu do kosmu štít uvolnil ručně, ale riziko bylo příliš vysoké. Ostré hrany a nálože u pásky by mohly roztrhnout skafandr. Houston manévr zrušil a nařídil náhradní program: složité setkávací manévry bez pomoci počítače.

Vysilující práce si připsala jedno prvenství: astronauté poprvé v historii žádají o sedm hodin spánku přímo v kosmu.

Pak konečně přišel Cernanův výstup do otevřeného vesmíru. Tam ale vzápětí začal bojovat s tuhou pupeční šňůrou vzduchové hadice a jistících lan, neúprosně obtáčejících jeho skafandr jako vesmírný had. Astronaut se dostal do neřízené rotace a ztratil orientaci v prostoru. V natlakovaném skafandru byl každý pohyb nadlidským výkonem.

Návrat do kabiny byl, jak vyplývá z článku v magazínu Time, rovněž mimořádně komplikovaný: ztuhlý a nafouknutý vesmírný oblek mu nedovoloval se skrčit pod přístrojovou desku. Jen díky drastické pomoci kolegy Stafforda, který ho do lodi doslova vlisoval silou, se průlez podařilo uzavřít. Po přistání Eugene ze skafandru vylil skoro dva litry potu.

Apollo 10: Minuty od katastrofy

Cernana taková zkušenost neodradila. V květnu 1969 startovala mise Apollo 10 – generálka na přistání na Měsíci. Cernan v lunárním modulu Snoopy klesal k povrchu, ale v kritické chvíli došlo k chybě počítače. Modul začal nekontrolovatelně rotovat a řítil se k měsíčnímu povrchu.

V Houstonu vypukl zmatek, z reproduktorů se linula sprostá slova a obrazovky plnila chybová hlášení. Stafford naštěstí v poslední vteřině vypnul automatiku a přešel na ruční řízení. Pozdější vyšetřování prokázalo, že kdyby rotace trvala o dvě minuty déle, Snoopy by se roztříštil o měsíční skály.

Rok před startem jeho životní mise Apollo 17 ho osud testoval znovu. V lednu 1971 těžce havaroval s vrtulníkem, který se při nízkém letu nad jezerem zastavil o hladinu. Cernan šel ke dnu v hořícím petroleji, ale dokázal se uvolnit z pásů a vyplavat.

Jen čtyři týdny před startem k Měsíci si pak při softbalovém zápasu poranil vaz v noze. Po „bitvě“ s lékaři však svou letenku na Měsíc uhájil.

Dne 7. prosince 1972 dorazilo na floridský mys Canaveral 700 000 lidí, aby viděli poslední start k Měsíci. Cernan s kolegou Harrisonem Schmittem strávil na povrchu rekordní čas (75 hodin), najezdil kilometry v měsíčním roveru a dopravil na Zemi 110 kilogramů horniny.

Výběr článků

Načítám