Elektra má tři malé měsíce. Jako zatím první planetka

Odhalit třetí měsíc u Elektry se podařilo díky třem francouzským astronomům, kteří pracují v různých vědeckých institucích ve Francii a v Thajsku.

Anthony Berdeu, Maud Langlois a Frédéric Vachier ve svém lednovém článku publikovaném v časopise Astronomy and Astrophysics podrobně popsali, jak objevili třetí měsíc obíhající kolem planetky Elektra. Také zjistili některé jeho vlastnosti.

Planetku Elektra objevil již v roce 1873 astronom Christian Peters, který působil v americkém New Yorku. Pojmenována byla podle Elektry, mstitelky z řecké mytologie.

Pohybuje se v oblasti tzv. hlavního pásu planetek obíhajících mezi drahami Marsu a Jupiteru, má nepravidelný tvar a je přibližně 260 kilometrů dlouhá. Její tvar je přibližně podobný arašídu, zřejmě jde o výsledek sloučení dvou menších těles někdy na počátku historie Sluneční soustavy.

Předpokládá se, že její složení je mezi planetkami relativně vzácné – je podobné trpasličí planetě Ceres (tu si můžeme představit jako trochu „přerostlou” planetku).

Na jejím povrchu by se tak měly podle spektrální analýzy hojně vyskytovat uhlíkaté materiály či organické sloučeniny, také jsou zde patrné změny vyvolané působením vody.

V roce 2003 vědci objevili její první doprovodný měsíc, roku 2014 byl nalezen její druhý souputník. A na začátku tohoto roku byl tedy objeven třetí měsíc obíhající kolem Elektry. Někdy se takové planetce, kolem níž obíhají tři měsíce, říká „čtyřnásobný planetkový systém” nebo „čtyřnásobná planetka”. A takový systém známe v současnosti opravdu jen jeden.

První objevený měsíc, který byl pojmenován S/2003 (130) 1, má průměr šest kilometrů a obíhá kolem Elektry v průměrné vzdálenosti přibližně 1300 kilometrů, a to jednou za více než pět dní.

Druhý měsíc, označený jako S/2014 (130) 1, je mnohem menší, s průměrem pouhé dva kilometry, a obíhá na eliptické dráze mnohem blíže k Elektře (cca 500 km), oběhne ji jednou za 29 hodin. Jejich spektra ukazují na podobnou stavbu, jakou má Elektra, což by naznačovalo, že jde pravděpodobně o úlomky dané planetky vzešlé z nějaké kolize.

A třetí měsíc byl pojmenován S/2014 (130) 2. Je menší než ostatní dva měsíce – s průměrem pouhých 1,6 kilometru. Jeho oběžná dráha je kruhovitější a nachází se ještě blíže k Elektře než druhý měsíc (cca 350 km). Oběhne ji jednou za asi 16 hodin.

Těsná blízkost třetího měsíce k Elektře způsobuje, že jeho dráha podléhá poruchám vyvolaným nepravidelnostmi „arašídového” tvaru Elektry (260 x 205 x 164 km). Má také neobvykle velký sklon (38 stupňů) k Elektřině rotační ose. Je zhruba 15 000krát méně jasný než mateřská planetka Elektra, což ukazuje, jak obtížné bylo „vydolovat” jeho existenci z pozorovacích dat.

Astronomové totiž objev třetího měsíce Elektry neuskutečnili díky zbrusu novému pozorování. Naopak na něj narazili při studiu archivních dat získaných z předchozího výzkumného úsilí v roce 2014, které se opíralo mj. o pozorování s využitím unikátního přístroje Very Large Telescope (VLT).

VLT je spřažená soustava čtyř dalekohledů o průměru 8,2 metru, která je umístěná v severním Chile na hoře Cerro Paranal. Tamní observatoř spravuje mezivládní organizace Evropská jižní observatoř (ESO). Příslušné dalekohledy mají tzv. adaptivní optický systém, který umožňuje korigovat nedokonalosti či kazy obrazu způsobené zemskou atmosférou.

Vědci analyzovali data se zaměřením na pozorování Elektry a jejího okolí, načež tato data zpracovali softwarovým systémem pro redukci šumu. Výsledek ještě zlepšili pomocí algoritmu, který odstranil i tzv. světelné halo obklopující dotyčné objekty, zejména halo Elektry.

Tak bylo možné odhalit, že kolem planetky obíhá ještě třetí měsíc, který do té doby nikdo neviděl.