Článek
Černé díry jsou pro astronomy velkou neznámou. Ty supermasivní sídlí v centrech galaxií, přičemž jednotlivé hvězdy i se svými planetami kolem nich rotují. Sci-fi filmy představují černé díry jako pomyslné otvory pohlcující vše kolem, tedy hmotu i světlo.
Černá díra ovšem není levitujícím černým otvorem v kosmu, ale kompaktním objektem s mimořádně silnou gravitací.
„Je opravdu neobvyklé a zároveň velmi záhadné pozorovat z hlubin kosmu pravidelné záblesky, zejména z těsného okolí supermasivních černých děr,“ uvedl Martin Mondek, student magisterského studia astrofyziky na Masarykově univerzitě, který se přidal ke svým starším kolegům a zapojil se do výzkumu.
Jejich studie, publikovaná v mezinárodním časopise Astronomy & Astrophysics, připomíná, že tzv. kvaziperiodické erupce, tedy opakující se záblesky, jsou sice záhadné, nicméně umožňují nahlédnout i do obtížně pozorovatelných galaktických jader.
Záblesky patrně vznikají při průletech hvězdy skrz hustý disk plynu obklopující černou díru. „Při srážce se materiál disku zahřeje na extrémní teploty a začne intenzivně zářit,“ uvedl Mondek.
Výzkum vysvětluje, proč erupce slábnou. Klíčovou roli hraje tzv. akreční disk, který vznikl po zániku jiné hvězdy, jež se dostala příliš blízko k černé díře a byla zcela roztrhána.
„Zbytky této hvězdy vytvořily disk v těsném okolí supermasivní černé díry, přes který druhá hvězda periodicky prochází. Disk postupně řídne vlivem úbytku hmoty a viskózního rozplývání – a spolu s ním slábnou i pozorované záblesky,“ vysvětlil spoluautor studie Michal Zajaček.
Schéma ukazuje, jak hvězda letící po své oběžné dráze v těsné blízkosti supermasivní černé díry vytváří záblesky.
