Článek
Název roje Geminidy je odvozen z latinského názvu souhvězdí Blíženců, ze kterého meteory po celou dobu aktivity roje zdánlivě vylétají. V případě Geminid leží toto místo – odborně radiant – východně od dvou nejjasnějších hvězd souhvězdí: Castor a Pollux. Na prosincové obloze vychází souhvězdí Blíženců i s oběma hvězdami už za soumraku, je tak pozorovatelné celou noc.
V polovině prosince bývá nejvýše nad obzorem kolem druhé hodiny ranní. Tehdy dosahuje radiant meteorického roje v našich zeměpisných šířkách výšky kolem 70 stupňů nad obzorem.
Díky tomu lze v časných ranních hodinách v době maxima roje pozorovat víc než 140 meteorů za hodinu. Za celou noc během maxima je možné spatřit za ideálních podmínek mimo světelné znečištění až 1000 meteorů roje Geminid, jak vyplývá z informací Fyzikálního ústavu Slezské univerzity v Opavě a České astronomické společnosti.
Geminidy mají letos podle astronomů obecně příznivé podmínky. Maximum je předpovězeno na víkendovou noc, vrcholit bude roj v neděli v ranních hodinách. Frekvence meteorů bude nejvyšší mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ranní. Při pozorování letošního maxima Geminid téměř neruší svým svitem Měsíc, který bude pět dnů před novem a bude vycházet až v druhé polovině noci.
První meteory z roje Geminid můžeme každý rok zaznamenat už 4. prosince, kdy Země začíná procházet okrajem proudu meteoroidů, a v průběhu dalších dní aktivita pozvolna stoupá.
Po maximu lze poslední meteory spatřit 17. prosince. Vyplatí se tedy pozorovat i několik dní před maximem nebo po něm, nejvíce „kousků“ nicméně padá v hodinách okolo maxima roje.
Pomalé meteory
Ve srovnání s jinými roji jde však o poměrně pomalé meteory. Do atmosféry vstupují rychlostí zhruba 35 km/s, zatímco třeba Perseidy vlétají rychlostí 59 km/s a nejrychlejší roj Leonid se střetává se Zemí rychlostí dokonce 70 km/s.
První zprávy o tomto roji pocházejí z roku 1862. Tehdy byl ovšem velmi slabý, frekvence nepřesáhly 30 meteorů v hodině. Teprve ve 40. a 50. letech minulého století se počet meteorů za hodinu zvýšil na dvojnásobek a do současných hodnot stoupal až do roku 1990. Podle některých modelů je tento nestálý roj právě v maximu a jeho frekvence se budou rok od roku snižovat. Do konce 21. století by pak měl téměř vymizet.
Ledoprachové částice, které při průletu zemskou atmosférou vytvářejí nebeské představení, pocházejí z tělesa (3200) Phaethon. Zatímco nejběžnějším mateřským tělesem meteorických rojů bývá obvykle kometa, 3200 Phaethon je drolící se planetka.