Článek
Slunce na začátku prosince přineslo nezvyklou podívanou. Na naší mateřské hvězdě se vytvořila gigantická skvrna, která byla považována za jednu z největších v poslední dekádě. Komplex nesl označení AR 4294–4296 a tvořila ho dvě území, která zabírala oblast asi 180 tisíc kilometrů.
Během několika dní tyto skvrny začaly ztrácet na intenzitě a dnes se díky rotaci už nachází na okraji Slunce, aby v následujících dnech zmizely za jeho pravým okrajem. Pokud se oblast zcela nerozpadne, pozorovat ji můžeme znovu po otočce za dva týdny.
Stejně jako naše planeta, i Slunce se otáčí kolem své osy. Přesunutí skvrn z jednoho okraje k druhému trvá z našeho pohledu zhruba dva týdny. Zajímavostí je, že Slunce rotuje rychleji v oblasti rovníku než na pólech. Rotační perioda je asi 25,6 dne na rovníku a 33,5 dne v oblasti pólů.
Pozice skvrn je velmi důležitá, protože od toho se odvíjí doba, kdy jsou nasměrovány směrem k Zemi a kdy hrozí, že oblak elektricky nabitých částic vyvržený při erupci zasáhne naši magnetosféru.
Počasí nepřálo pozorování
Výraznější sluneční skvrny můžeme celkem snadno pozorovat ze Země, musíme ale vždy myslet na ochranu zraku a přístrojů, které k pozorování použijeme. I krátké vystavení přímému svitu ze Slunce, například při pohledu dalekohledem nebo teleskopem, může nevratně poškodit zrak nebo přivodit úplnou slepotu.
Počasí posledních dní pozorování těchto gigantických skvrn příliš nepřálo. Častý výskyt nízké oblačnosti způsobil, že na většině území České republiky bylo prakticky nemožné je sledovat průběžně, a to ještě ve fázi jejich maximální intenzity. Situace se začala zlepšovat až s novým týdnem.
Už v pondělí bylo možné během rána a dopoledne spatřit sluneční kotouč. Ani tak nebylo pozorování jednoduché a neustálý výskyt oblaků sledování značně znepříjemňoval.
Mix ze záběrů na výrazné sluneční skvrny pořízený během pondělního rána a dopoledne
Pro pozorování jsem si připravil svůj teleskop a sluneční filtr, namontoval fotoaparát a zamířil na Slunce. Už v samotném náhledu byly skvrny jasně viditelné jako temné skvrny na povrchu.
Pondělní pozorování odhalilo skupinu výrazných skvrn, ale to nejlepší mělo přijít až během středečního dopoledne. Opět jsem se vydal ven a připravil tracker, což je přístroj na sledování noční oblohy, který je schopen kompenzovat rotaci Země, díky čemuž cíl zůstává staticky v záběru po celou dobu snímání.
Metody focení
Rozhodl jsem se pro metodu tzv. lucky imagingu, což je forma fotografování, kdy snímáme daný objekt ve formě sérií velmi krátkých záběrů. Délka jednotlivých fotek je například jedna tisícina sekundy (1/1000). Díky této metodě můžeme objekt „zmrazit“ a po složení mnoha takových snímků dostáváme ostřejší záběr.