Článek
Do Prahy přišel z Brna, kde 8. února 1931 narodil. I když se na přání otce vyučil krejčím a potom ještě vystudoval obchodní školu, jeho cesta směřovala přece jenom k muzice. Jasnozřivý talent a chuť zpívat ho zavedly v moravské metropoli jak na konzervatoř, tak k Orchestru Erika Knirsche, s nímž koncertoval a nahrával už od roku 1949. Pak ho přece jen zlákala Praha, kde se o něj renomovaní kapelníci málem poprali.
Vlastně až mnohem později se na stránkách časopisu Melodie svěřil, že na samém začátku chtěl zpívat přece jenom něco jiného než slaďáky: „Když jsem vůbec začal zpívat, chtěl jsem se věnovat jazzu - chtěl jsem být jazzový zpěvák. Ovšem ani tenkrát u nás nebylo dostatečně široké posluchačské zázemí. To koneckonců poznal i Karel Hála nebo Karel Gott. Takže i když to někdy vypadá, jako že by člověk v sobě mohl mít víc, než zrovna produkuje - nedá se s tím nic dělat, to je prostě realita.”
V letech 1954 - 1956 zpíval s Orchestrem Zdeňka Bartáka, kde se krátce setkal s Yvettou Simonovou, a posléze v kapele Kamila Hály. Teprve v roce 1956 dostal lano od Karla Vlacha, s jehož orchestrem spolupracoval bezmála třicet let.
V mnoha ohledech se stal Milan Chladil nástupcem zpěváka Rudolfa Cortése, navázal na něj repertoárově, frázováním stejně jako jadrnou dikcí. Stal se jednoznačně posledním vysoce populárním zpěvákem swingové sweetové éry - a díky Karlu Vlachovi měl v tomto oboru takřka monopolní postavení.
Jako představitel Freddyho zpíval v muzikálu My Fair Lady na scéně Hudebního divadla v Karlíně, kde účinkoval ještě například v operetě Na tý louce zelený. Stálou pěveckou partnerkou na koncertním jevišti, v televizi i v nahrávacím studiu mu byla Yvetta Simonová, s níž natočil řadu duetů jako O nás dvou, My dva a čas, Sladké hlouposti, Až na severní pól či Sentimentální.
Pěveckou partnerkou mu v roce 1964 byla také mladičká Helena Vondráčková, a to v duetu Vidím tvůj stín. Úspěchu se dočkaly i další dva duety - jeden nazpíval s Jaromírem Mayerem (U Kokořína), druhý s Karlem Gottem (Je krásné lásku dát).
Mezi Chladilovy sólové hity patří rozhodně písně jako Arrivederci Roma, Dívka, jež prodává růže, Chtěl bych mít kapelu, Volání divokých husí, Je nás jedenáct, Ulice, kde bydlíš ty, Jezdím bez nehod, Oh, Lady Mary, Matylda, Já se dnes odpoledne žením nebo Toulavá.
Kromě zpívání byl také nadšeným a neúnavným sportovcem. Ještě jako mladík hrál v Brně první ligu basketbalu, ale stejně dobře to "válel" ve fotbalu, volejbalu nebo nohejbalu. I mnohem později, kdy už působil jako zpěvák, s sebou vozil na zájezdy tenisovou raketu a fotbalový míč. A obvykle tím nakazil i ostatní.
Čím se však lišil od mnohých kolegů, byl jeho soukromý život. Byl to život klidný a vyrovnaný, což dokládalo i dlouholeté harmonické manželství s jednou jedinou ženou - Aninou, s níž měl dceru Sašu.
Přesto mu osud nedopřál mnoho životního času. Milan Chladil zemřel předčasně, a to 28. června 1984 ve věku 53 let.