Hlavní obsah

Zapomenutí hrdinové z Čajánkových kasáren

Novinky, Petr Langer

Když 14. března roku 1939 vtrhla německé vojska na území tehdejšího Československa, vojáci z Čajánkových kasáren byli jediní, kteří se chopili zbraně a nebáli se po okupantech vystřelit. Letos po 73 letech o. s. Svornost tuto již mnoha lidmi zapomenutou, nebo přehlíženou událost našeho národa připomnělo.

Foto: David Pravda

Uctění památky příslušníků 8. pěšího pluku „slezského“ – Frýdek-Místek

Článek

Desátého března ve tři hodiny odpoledne se pár jedinců již tradičně sešlo ve Frýdku-Místku uctít památku vojáků 8. pěšího pluku "slezského". V doprovodu čestné stráže v dobových uniformách si lidé mohli projít výstavu mapující druhou světovou válku.

V dnešní době žije již jediný pamětník této události, je jím Svatoslav Kalich (96), který v roce 1939 sloužil jako velitel čety u 10. roty 8. pěšího pluku. Jeho vzpomínky začínají v okamžiku, kdy v podvečerních hodinách inkriminovaného dne slyšeli alarm a něčí výkřiky: „Němci, Němci jsou tady!“ Ze začátku tomu nikdo nevěřil, neboť okupanti měli přijít až následující den.

„Všichni jsme se šli podívat z oken na kolonu německých aut. Když nacisté přijeli ke kasárnám, tak německý důstojník vystoupil a šel k bráně. Začal vykřikovat něco německy, načež proti němu vyšla kasárenská stráž s puškou. V tu chvíli začala stoupat nervozita. Německý voják stále něco křičel, a i když mu muž ze stráže několikrát řekl, aby zastavil, tak důstojník pokračoval dále. Načež strážný vystřeli do vzduchu a zakřičel: „Stůj!“, aby Němec zpozorněl. Ten popadl pistoli a vystřelil po našem strážném a zranil ho. A to byl takový ten povel k obraně kasáren," vzpomíná pan Kalich.

Poté někteří vojáci, včetně pana Kalicha a kapitána Karla Pavlíka vylezli na střechu kasáren. „Kapitán začal Němce kropit kulometem, ale já měl jen pistoli. Tak jsem ji vytáhl a přidal jsem se ke střelbě. Po krátké době jsme viděli, jak Němci padají ranění, ale i mrtví k zemi. Začalo přituhovat. Němci začali utíkat do parku vedle kasáren. Bylo slyšet německé povely k přemisťování. Zanedlouho se objevili znovu a s posilami. Později přitáhli protipěchotní dělo a postavili jej před velitelství našeho praporu. Docházela nám munice, a když velitel praporu viděl, že je tam přesila a že nás obklíčili ze všech stran, zavolal si číšníka z kantýny, ať mu půjčí bílou blůzu, tu pak navázal na koště a vystrčil ji ven, to znamenalo, že se vzdáváme, aby se dále nestřílelo. Poté přišel rozkaz vypochodovat z kasáren ven. Tak jsme začali vycházet a Němci proti nám měli postavena auta s reflektory a osvětlovali nás. A mezitím okupanti obsadili všechny chodníky s puškami a kulomety. Nikdo nic neříkal. Potom Němci vtrhli do kasáren a tam všechno vyrabovali, rozházeli nám postele a hledali nějaké zbraně. Potom nás poslali normálně spát," vypráví pan Kalich.

Němečtí vojáci poté stále hlídali v nejbližších dnech chodby kasáren. Je zajímavé, že ač bylo na německé straně několik zraněných a zabitých vojáků, nijak se obráncům nemstili. Pár dní po událostech byli propuštěni nejdříve vojáci německé příslušnosti, poté Maďaři a nakonec i Slováci a Češi.

"Když oni zklamali, dědci plesnivý, my nezklameme nikdy."

(citace z jednoho vojenského notesu z Čajánkových kasáren)

Související témata:

Výběr článků

Načítám