Článek
Přeštice na jihu Plzeňska se v době baroka zařadily mezi 136 mariánských poutních míst v Čechách. Zapříčinil to svatý obraz, na němž byly od konce 17. století pozorovány zvláštní úkazy - pot, slzy, mžikání očních víček a proměňování výrazu P. Marie i jejího umučeného syna, kterého drží v náručí.
Po přenesení z měšťanské domácnosti do místního kostelíka se obraz stal předmětem veřejné úcty. Existují četná písemná svědectví o tom, jak uzdravoval lidi na těle i na duchu a jakých darů a obětí se mu za to dostalo. Poté byl pro nevelký obrázek čtvrt století budován velkolepý chrám.
V roce 1711 - 26. května - se v Přešticích, držených kladrubskými benediktiny, konala k tomuto obrazu první pouť.
Ačkoliv v 18. století putovaly za obrazem Přeštické Divotvůrkyně deseti tisíce poutníků z Čech i Bavorska ročně, likvidační výnosy císaře Josefa II. znamenaly nejen konec řádu benediktinů, ale i veškerých poutních obřadů i dostavby ještě nedokončeného Dientzenhoferova chrámu. Tradici místních poutí se podařilo obnovit až po čtyřicetileté přestávce, v roce 1825. Ve značně pozměněné podobě trvají v Přešticích dodnes.
Historii zázračného obrazu a poutních procesí si Přeštičtí letos připomenou jednak výstavou v Domě historie Přešticka a jednak vydáním odborné publikace. Do ní již budou promítnuty závěry ze zkoumání všech čtyř variant devočního obrazu, dosud se nalézajících v národní kulturní památce, kostele Nanebevzetí P. Marie v Přešticích.
V současné době se jimi intenzivně zabývá tým odborníků z Ústavu pro dějiny umění FF UK v Praze a kromě technologického průzkumu dojde i k nezbytným záchranným restaurátorským pracím. Podle jejich vyjádření jde o naprosto jedinečnou akci svého druhu.